17.7.2011, Most
Píseň 429 – Ve tvé, jménu, Pane náš
Pozdrav:
Milost našeho Pána Ježíše Krista, láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi.
Introit:
Hospodin je dobrotivý a přímý, proto ukazuje hříšným cestu.
Píseň 25 – K tobě duši pozdvihuji (1 – 4)
Vstupní modlitba:
Milostivý Pane a Bože náš v Ježíši Kristu! Děkujeme ti za dnešní den, kdy se můžeme sejít a slyšet tvé slovo. Odpusť nám, že často na něj zapomínáme a zakládáme si sami na sobě. Prosíme tě proto, dej nám teď svého Ducha svatého, aby otevřel naše uši k slyšení a srdce k věření, protože víme, že sami bez něj nezvládneme nic. A také dej, ať nás tvé evangelium provází nejen teď, ale celým životem. Amen.
1. čtení: 1 K 12, 4 – 11
Píseň 161 – Tebe, Bože, chválíme
Kázání: Mt 25, 14 – 30
Zajímavé a také velmi známé podobenství. Většina lidí, kteří si ho čtou, se ale při něm doslova kroutí. Běžný smysl pro spravedlnost se bouří, chlupy ježí, vlasy vstávají. Nejen proto, že slova evangelia jsou hodně provokující, u Ježíšových slov jsme na to i zvyklí, ale proto, že máme všichni i poměrně čerstvé zkušenosti. Zjednodušeně řečeno jde o to, že kdosi nějakou hodnotu vezme, svěří ji s důvěrou jinému aniž by mu konkrétně řekl, co s tím má vlastně dělat, a ten opatrovník se k tomu nějak zachová. Právě první, co mě nedávno při čtení tohoto oddílu napadlo, bylo chování lidí za nedávné finanční krize. Jak se chovali v bankovním světě ti, kteří dostali svěřené v uvozovkách „hřivny“ pocházející od nás? Alespoň z počátku přesně tak, jako ti první dva v našem podobenství. V klidu sobě vlastním vzali naše peníze, naše úspory a začali s nimi obchodovat, čí spíše kšeftovat na peněžních trzích. V biblickém příběhu mají tri dva úspěch a svěřené jmění rozmnoží. Mezi lidmi takové štěstí netrvalo věčně. Dlouhou dobu to vypadalo docela dobře, a protože tomu nikdo z nás v podstatě nerozuměl, připadali jsme si v bezpečí. Penízky se pěkně rozmnožovaly a to nám úplně vyhovovalo. Stejně jako jednali ti dva první v podobenství. Jenže odvaha bankéřů rostla a rostla jako s jídlem, se kterým roste i chuť a najednou zlom. Všechno špatně, trhy se hroutí, ukazuje se, že mnoho transakcí bylo přitažených za vlasy a samozřejmě zcela nezodpovědných. Vedlo to k jedinému logickému konci. Ke krachu, ztrátě peněz a ohrožení jistot mnoha lidí na zemi. Navíc ti, kteří to způsobili, si drze nepřipouštěli jakoukoli vinu a jistě se smáli do hrsti, protože jich se to vlastně netýkalo. Odnesli to jen ti, kteří jim dříve věřili. Kdo měl málo, přišel i o to. Jistě na takové bankéře nadávali lidé jako na lumpy a darebáky. Jak by se nám hodilo, kdyby naše peníze byly bezpečně uloženy někde v klidu a tichu, bez nebezpečí jejich ztráty. Nejlépe je zakopat někde na zahradě. Teď bychom měli alespoň něco. Jak bychom teď oslavovali finančníka, který by se choval jako ten třetí, který svou jedinou hřivnu zakopal a tak ji vlastně ochránil před jakoukoli úhonou! Tak mluví lidská logika věci, a proto se tak ježíme při čtení podobenství o hřivnách. Najednou ale už ve verši 21 zjišťujeme, že je všechno jinak. Ti podle nás riskující a „nezodpovědní“ jsou najednou prohlášeni za zodpovědné a co víc, dostávají i tučnou odměnu. Ten opatrný, zodpovědný a spolehlivý služebník, který zbytečně neriskoval, ale hrál na jistotu, je naopak hrubě odvržen, ožebračen a vyhozen do tmy, kde je jen pláč a skřípení zubů. Jaká nespravedlnost, jaká necitlivost. Doslova ho slyším, jak svému pánovi říká: „A proč vlastně já? Cožpak jsem neudělal to nejlepší, vždyť ti ostatní bezbřehým způsobem riskovali a mohli o všechno přijít. A co by sis pak pane počal? Neměl bys nic! Já jediný bych byl pak tvoje záchrana. Alespoň jedna hřivna by ti zůstala a pak by sis jistě řekl, proč já mu více nevěřil? Proč jsem mu jen nesvěřil majetek celý. Ale tohle? Tak proč vlastně já?“
Vidíme, že Ježíš může mít jiný náhled na věc než my. Hřivna byla v té době váhová jednotka, která odpovídala půl až jednomu kilogramu. Záleželo na tom, zda jsme měli hřivnu lehkou či těžkou. Stejně tak talent – váhová jednotka se šedesáti hřivnami, takže se jednalo nejméně o 30 kg. Dnes můžete 1 kg stříbra pořídit za cca 26 tisíc Kč, tedy asi 1000 euro. Hřivna není ani dnes málo. Jde tedy o věc v každém případě velmi cennou. Dnes se chápou tyto váhové jednotky převážně již v přeneseném slova smyslu a jsou spíš označením nějaké schopnosti nebo vlastnosti, kterou můžeme využít. Hřivnou může být schopnost kreslit, hrát na nějaký nástroj, zpívat, atd., ale také naše schopnost vzájemné komunikace, schopnost jednat s lidmi. Jak vidno, významů je mnoho. Taková hřivna je ale v každém případě něco, o co jsme se sami nikterak nezasloužili, doslova boží dar, dar shůry. Ti tři služebníci také dostali něco, o co se vůbec nezasloužili. Jak s tím zacházeli? Dva svěřenou hřivnu rozmnožili, třetí ji jen zachoval. A jak zacházíme se svěřenými hřivnami my? Chováme se k nim jako k božímu daru, nebo je necháme ležet ladem? Někdy necháme ležet ladem a důvod je často prozaický – je to snazší. Každý je obdařen v různé míře, je jinak schopný. I v našem příběhu jsou jednotliví aktéři zatíženi velmi nerovnoměrně. Jakoby tu Pán předpokládal, že jsou i různě schopní a tomu asi nejméně schopnému byla dána i nejmenší zátěž a tím i nejmenší odpovědnost. Jak to dopadlo, víme. Ten nejméně zatížený a asi i nejméně schopný nezklamal. Udělal to v nejlepší víře to nejhorší, co v Pánových očích udělat mohl. Neudělal totiž nic. Nechal si svěřený poklad u sebe a mohl jen doufat, že na zakopaný poklad nikdo nepřijde a neukradne mu ho. Mluvíme dosud stále jen o sobě, o našich schopnostech a možnostech, takže teď trochu odbočím. Jsou i jiné věci, které dostáváme aniž bychom se o ně zasloužili. Takovou hřivnou je i boží Slovo. Dostává se k nám skrze Bibli, kterou čteme, vykládáme, přemýšlíme nad ní. Boží Slovo tady promlouvá ke svým čitatelům. Podle biblického příkladu bychom ho měli rozšiřovat, doslova rozhojňovat mezi lidem. Neměli bychom si ho nechat pro sebe a víceméně potajmu v modlitebně sami mezi sebou se jím jednou v týdnu kochat a ještě si představovat, jakou to máme výhodu před ostatními, jací jsme dobří. O nás Pán ví. My už máme spasení skoro už už v kapse. Měli bychom si přečíst odstavec od verše 26 – „Služebníku špatný a líný“…, atd., atd. a zamyslet se nad sebou. Děláme všechno opravdu správně, i když často v nejlepší víře? Je pak od nás malověrné, že nevěříme svěřenému Slovu. Nevěříme, že by se mohlo ve světě venku udržet a prosadit. Proto je lepší být raději zticha. Tím se také vyhneme nebezpečí prohry. Nechceme riskovat výsměch. Sledujme příklad Ježíše Krista. Šířil a vykládal Slovo, které dnes máme zapsáno v Bibli, otevíral se lidem bez ohledu na společenské předsudky. Pomáhal jim. Nebál se výsměchu, neporozumění i nakonec podstoupil i oběť nejvyšší. Obětoval svůj život pro nás. My, kteří se považujeme za následovníky Ježíše Krista bychom se měli podle Ježíšova příkladu také v církvi více otevřít světu, tedy svému okolí, pomáhat slovem i činem všem potřebným bez ohledu na předsudky a někdy falešné obavy. Tady jsou naše hřivny. Pojďme tedy a zkusme svěřené hřivny rozvíjet. Jistě, mnozí tak jednají a jednají správně. Pán nám nenakládá nemožné, nic co bychom nezvládli a jen čeká, jak se zachováme. Směl-li bych na závěr něco doporučit, zachovejme se tedy tak, aby u nás k k tomu, co je psáno ve verši 26, k tomu pláči a skřípění zubů, nedošlo. Amen
Modlitba: Náš pane Ježíši, prosíme tě, abychom uměli rozpoznat a dobře obhospodařovat hřivny, které jsi nám seslal a sesíláš. Abychom je nezanedbávali a nezahazovali, ale naopak je rozvíjeli. Veď nás k tomu s pomocí ducha Svatého. Amen.
Píseň 623 – Důvěřuj se v Pána
Ohlášení:
Přímluvná modlitba:
Náš Pane, děkujeme Ti, že jsi k nám sestoupil, abys nám pomohl najít správnou cestu. Prosíme tě, abys nám odpouštěl naši malověrnost i chabé síly. Pane smiluj se.
Prosíme tě za všechny slabé, nemocné, opuštěné a zdeptané, utěšuj je a posiluj je v jejich údělu. Ukaž jim jejich naději, kterou možná právě sami nevidí. Pane smiluj se.
Prosíme tě za všechny, kteří vládnou v našem lidském světě. Dej jim poznat svou lásku a otevři jim oči aby poznali, že právě láska, vzájemná pomoc a spolupráce jsou tou jedinou cestou, a že nenávist, nepřátelství a války jsou tou největší škodou lidstvu. Pane smiluj se.
Pane prosíme tě za svoje rodiny i za nás všechny, provázej nás v našich krocích, myslích i srdcích, veď nás cestou pravou, která nás k tobě přivede. Prosíme odpusť nám naše úporné klopýtání a odbočování. Pane smiluj se.
Dobrý pastýři voláme k tobě slovy, které nás naučil tvůj syn Ježíš Kristus: Otče náš … Amen
Poslání: Ez 34, 15 – 16
Sám budu pást své ovce a dám jim odpočívat, je výrok Panovníka Hospodina. Ztracenou vypátrám, zaběhlou přivedu zpět, polámanou ovážu a nemocnou posílím, kdežto tučnou a silnou zahladím. Budu je pást a soudit.“
Požehnání: Nu 6,24 – 26
Hospodin ti požehnej a opatruj tě. Hospodin rozjasni nad tebou svou tvář a buď ti milostiv. Hospodin obrať k tobě svou tvář a obdař tě pokojem. Amen.
Píseň 685 – I když se rozcházíme