Nevydáš křivého svědectví /Ex 20, 16; čtení: 1. král. 21/
Nevydáš proti bližnímu svému křivé svědectví.
U tohoto přikázání nevznikají žádné pochyby. Jde o pravdivé svědectví při sporech, při soudu.
Je jasné, že dnešní přelíčení se liší od toho starověkého. – Tehdy v počátcích existence Božího lidu zasedali starší v branách měst, pod klenbou brány – jako pod klenbou nebes… Nebyl obhájce, nebylo státního zastupitelství. Ve sporu byl na nejvyšší míru důležitý svědek!
Připomeňme si ovšem znovu, že mluvíme o starozákonním lidu Božím, vlastně o starozákonní církvi! Vše se dělo před tváří Hospodina, Boha svého lidu i Boha zástupů nebeského vojska! – Nebylo potřeba spisů o tisíci stranách. Stačilo svědectví 2 – 3 lidí a toto svědectví rozhodlo! Na základě svědectví starší zasedající v bráně města vynesli soud – rozsoudili… Každý svobodný Izraelita měl právo na takový spravedlivý soud.! Nikdo nemá mít obavy, že by snad byl neprávem potrestán. Vždyť jsme – a o něm mluvíme – v lidu Božím! A bližní je člověk jako ty – Izraelita, chráněn ústavou Boží! Budeš ctít svého bratra tím, že nepokřivíš jeho právo! V zemi nové, zaslíbené, nebudeš křivě svědčit, protože ani Bůh proti tobě křivě nesvědčí, ale miluje právo, spravedlnost a soud a je na tvé straně! Vždyť tvůj Bůh je milosrdný a dlouhoshovívající. – Tak i tvé svědectví bude vždy pravé.
Jakoby klenba brány, pod kterou spravedlivý soud měl probíhat, ukazovala na klenbu nebeskou, kde vládne Hospodin, na klenbu Boží, která zastřešuje území pokoje…
Představme si, že by u nás vždy vládla spravedlnost. Při každém soudu – ať už o majetek nebo o čest či osobní bezpečnost! Zmizelo by 99% strachu z celého státu, z celé společnosti! Protože největší strach plyne z obavy, že nemáme zastání… To však v Božím lidu neplatí. Zastání je! Je dáno čistým pravdivým slovem svědků.
Tragédií totalitních režimů je, že neexistuje právo. Namísto toho vládne zvůle těch, kdo uchvátili moc… Ale v církvi /starozákonní i novozákonní/ má vládnout Bůh! A On také má v péči všechny lidi. Jednat proti této Boží péči, znamená jednat proti Bohu!
Achab a Jezábel jsou příkladem hříchu a zla, zvůle!..
Král Achab potřeboval vinici jistého Nábota. Byla blízko královského paláce a skvěle by se hodila na zelinářskou zahradu. To by měl hned po ránu na stole voňavá rajčata, křehká a ještě přímo orosená!… Achab nabízí Nábotovi obchod. Ale Nábot lpí na tom kusu pozemku. Říká: „Chraň mě Hospodin, abych ti dal dědictví po svých otcích!“
Achab je otrávený, je mu špatně, nemůže ani jíst! Není zvyklý, že se mu „holota“ protiví!…
Do hry se vkládá milující manželka: „Teď ukážeš svou královskou moc nad Izraelem!“… Nejlepší argument je kulomet. To platí pro tyrany novověku a platilo i v dobách mnohem dřívějších. Jezábel ale nebere do rukou vojenskou zbraň. Použije prostředek práva – svědectví!… „Vyhlaste půst, proti Nábotovi postavte dva lotry s falešným svědectvím o tom, že Nábot zlořečil Bohu a králi!“…
Stane se, jak Jezábel přikáže. A Nábot je ukamenován…- Když je po všem, oznámí Jezabel Achabovi: „Nábot je mrtvý. Můžeš zabrat vinici.“…
Co k tomu říci?…Když složil Bill Clinton přísahu na Bibli a pak lhal, že neměl nic s Monikou Lewinskou, ohrozil sebe. Udělal lhářě ze sebe a udělal si ostudu pro zbytek života….Ale když Jezábel použila pro vraždu prostředek na zajištění práva /svědectví dvou/, ohrozila zachovávání Božích řádů daných na ochranu člověka! Postavila se proti Bohu!… Ale nejen ona. I když to spunktovala Jezábel, stejnou zodpovědnost má král…
Nyní zasahuje Bůh. Pokyn shůry dostává prorok Eliáš: „Vstaň a jdi za Achabem, je právě v Nábotově vinici.“ – Achab slyší obvinění ze zločinu. Úysty proroka k němu promlouvá jiný svědek – hlas Boží soudní stolice: „Zavraždil jsi a teď si zabíráš!“… A Bůh ohlašuje také trest: Achabův dům bude vybit, Jezábel budou žrát na valech psi!…
Za co? Na to odpovídá sám Hospodin:“Za urážku, jíž jsi mě urazil a svedl k hříchu Izraele!“
Když úkonem svědků, slovem svědectví, kterým má být chráněn bližní, je druhý člověk poškozován /ba dokonce připravován o život!/, tehdy je v akci zlo, tehdy člověk jedná proti Bohu – uráží ho! Tak to platí ve společenství věřících starého i nového zákona.
Ale slovem svědectví /falešného svědectví/ nemusí být náš bližní poškozován jen u soudu! Někdy si snad ani neuvědomujeme, co všechno můžeme způsobit nezodpovědným výrokem… Stačí říci: To určitě ukradl on!…Nebo: Vsadím se, že to je jeho dílo!… Nebo: Kdo ví, co tam v tom kabinetu s nimi dělá!… – a už je člověk zloděj, udavač, pedofil! Má nálepku na celý život jako ten Bill Clinton a má zkažený život! Taková je moc pomluvy…
Naše téma ale není o hloupých neuvážených výrocích. 9. přikázání je o tom, že nemáme překrucovat právo! Slovo svědectví má být: ano; ne!… viděl jsem; neviděl jsem!…A má vždy pomáhat najít pravdu. A sloužit bližnímu!… V případě démonských sil i za cenu lži! /Mám na mysli např. nacismus a jeho mašinérii zabíjení…/
Jezábel a Achab se postavili proti Bohu a jeho zachraňujícím řádům. Achab „svedl k hříchu Izrael“. /Když neplatí zákony, nemusím je dodržovat; zlo se může rozmáhat…/ – Neunikli trestu!
Ale v Bibli máme ještě jeden případ falešného svědectví! Jak to dopadlo tam? Také přišel trest pro ty, kdo si přivedli falešné svědky? – Jde o proces s Ježíšem!…
Matouš i Marek píší o velekněžích a cele radě. Aby Ježíše dostali, sehnali si mnoho „křivých“ svědků… Ale stále jim to nebylo nic platné, jejich křivé výpovědi se neshodovaly. Až „konečně přišli dva a vypovídali : On řekl: Mohu zbořit chrám a ve třech dnech jej vystavět!“ – Ha! Zločin! Velekněz se ptá Ježíše: „Nic neodpovídáš na to, co tihle proti tobě svědčí? – Ježíš mlčel…
Přední Izraele se už rozhodli: Ježíš musí zemřít! A aby naplnili zdání soudu podle práva, spravedlivého soudu podle židovských zvyklostí, připravili více křivých svědků. – Vynést rozsudek smrti se jim i přesto dlouho nedařilo…Nakonec toho přece dosáhli! Podstrčili Ježíši do úst větu, že je Mesiáš!… Konečně mohli zvolat: „Hoden je smrti!“ „Rouhal se!“ – Teď byli spokojeni. Proces byl úspěšný! Ježíš zemře!….
Achab potřeboval Nábotovu vinici.- Velekněží a členové rady se zase potřebovali zmocnit vinice, kterou si Ježíš budoval ze svých učedníků! Nesnesli v Izraeli ratolesti na novém vinném kmeni. Chtěli jen svoji zelinářskou zahradu, kde mohli pěstovat ty poslušné kedlubnové hlavy!…
A jak to dopadlo s těmito předáky? – Zavraždili a teď si zabírají!…Padne na ně trest? – Zde prorok mlčí.
Ale nemlčí Ježíš! Říká: „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“
Ježíš se přimlouvá za své vrahy. – Protože cílem není smrt, ale život!…
V procese s Ježíšem byli ale ještě jiní dva svědkové. Jací? – Byli to Otec a Syn! Zákoníkům a farizeům Ježíš řekl: „Ve vašem zákoně je psáno, že svědectví dvou osob je pravé. Jsem to já, kdo svědčí sám o sobě; a svědčí o mně také Otec, který mě poslal.“
Otec a Syn – vydávají svědectví o pravdě! A je to svědectví, které nepotřebuje ani zbraně ani lež!
Ježíš zemřel.
Avšak vinice z jeho učedníků roste. A Otec, ten vinař, své ratolesti stříhá a čistí, aby vydávali hojné ovoce. Mízu berou ty nové výhonky z kmene – Ježíše Krista!
O této pravdě svědčí opět dva svědkové. Je to Otec a Duch svatý. Jejich svědectví je pravdivé…
Nevydáš křivého svědectví! Naopak! V Bohu Otci i Synu i Duchu svatém vydáš pro bližního svého svědectví pravé! Neboť: „Nikdo neřekne: Ježíš je Pán, jedině v Duchu svatém.“ Amen.