Vážení přítomní,
dnes prožíváme slavnostní náladu. Slyšeli jsme koledy, sváteční vánoční hudbu, naslouchali slovům Písma. K Vánocům neodmyslitelně patří oddíl z Lukášova evangelia, který zazněl i zde. Co nám tento text má /může/ připomínat?…
V noci tam u Betléma se kolem pastýřů najednou rozzářila nebeská záře. V ní stojí anděl!… Pastýři jsou vyděšení…Přepadne je hrůza… Ale anděl je uklidňuje. Nebojte se! – A ohlašuje, že se stalo něco mimořádného! Narodil se Mesiáš! „Hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid! Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán. Toto vám bude znamením: naleznete děťátko položené do jeslí.“
– Co to znamená?… – Nejdřív nás napadne, že to musel být pořádný problém, rodit ve stáji, bez doktorů, bez hygieny… Ale to není podstatné, jak to bylo s vodou, s dezinfekcí, s pupeční šňůrou a tak… Víme, že nakonec dítě narozené v těchto nuzných podmínkách porod přežilo!…
To, co nás teď nejvíc zajímá, je slovo anděla, slovo, že znamením pro pastýře /a tedy i pro nás/ bude dítě položené do jeslí.
Jesle, to není zařízení na odkládání dětí pro socialistické ženy. Ba ani to není gól mezi nohy fotbalového brankáře… Jesle, to je ohrádka na seno, z které žere dobytek. – To víme, to známe… Ale proč to má být pro nás znamením?
Řekli jsme, že jesličky, to je místo z kterého bývá nasycován dobytek – krávy, osli, kozy. – A dítě v jeslích představuje obraz, který nám říká: Zde je pokrm nový!…
Co to, co to? – To snad osel nebo kravka se mají přiblížit k tomu miminu a olíznout ho? Nebo snad pokousat? To je jistě hrozná představa. – Ale my hned zkraje řekněme: Ne! Tak tomu není! Nikdo tomu dítěti /tomu svatému dítěti vítanému s takovou radostí/, ubližovat nebude! Protože ten obraz –dítě a jesle – nám má říci něco jiného… Ne dobytek, ale ty máš jíst z takto zvláštního stolu!…
Tak pozor: Tomuto se říká „svatá Bible“? Jsem snad nějaký kůň nebo kus hovězího, abych měl prostřeno v jeslích? -napadne nás…
Inu, to nikdo netvrdí!… – I když, pokud budeme k sobě upřímní, tak si jistě docela lehce vzpomeneme, jak často si plácneme po čele a řekneme: Já osel!.. Jen si vzpomeňme, jak často se umíme zachovat tak, že by se i ta němá tvář zastyděla! Jen si vzpomeňme na naše větší či menší nepoctivosti, lži, podrazy. Jen si přiznejme, jak nás někdy umí ovládnout vztek, nenávist, závist!… A kolik nasekáme chybných kroků z nějaké nenaplněné touhy!…—Myslím, že toho není málo, co bychom raději neukazovali…- Kdyby občas někdo řekl něco o „hovádku Božím“ na naší adresu – snad bychom se ani neměli zlobit!…
A to je asi jeden z důvodů, proč dostáváme právě takové vánoční znamení: jesle a dítě…
Řekneme si: „Jesle, no dobře. to chápu. Umím se někdy chovat jako čtyřnohý tvor, tak mi ty jesle patří!.. Ale co to dítě v nich? To přece není žádný pokrm, žádné jídlo!…
Jenomže, co když je?!
„V Betlémě na slámě, leží malé pacholátko na zimě“, zpíváme v jedné koledě… Stáj, nepohodlí, možná i chlad – to jasně ukazuje, že Spasitel se narodil do chudoby! Přišel k těm, kdo mají prázdné ruce a zůstal chudým -jak měla zůstat chudou i církev… Chudý Mesiáš – a pro chudé… -„Když tě někdo o něco prosí, od toho se neodvracej!“ – To je rys křesťanství, který nikdy ničím nebude vymazán! …
Tím se však znamení „dítě v jeslích“ neuzavírá…. Neboť to dítě je skutečně něčím, co nás má nasytit! – Na první pohled se to zdá málo pochopitelné!… Ale my všichni víme, že při Ježíši Kristu nezůstalo jenom u malého pacholátka….- Dítě vyrostlo. Ježíš s Marií a s Josefem žili v Nazaretu, Ježíš se učil tesařem. Později přišel čas, kdy Ježíš začal plnit to hlavní Boží poslání. V moci Ducha Božího kázal, uzdravoval, získával učedníky. .. Pak přišlo ukřižování.
…To už není jenom Betlém. Teď už musíme myslet také na Golgotu – tj. na místo, kde Ježíš zemřel na kříži…
Ale to naštěstí není konec! Ježíš Kristus není ani jenom to batole na seně a není ani jen mrtvé tělo položené do hrobu. Ježíš Kristus byl vzkříšen a je živý a přítomný, i když ho fyzickým zrakem nevidíme… Je přítomný a Jeho tajemnou blízkost prožíváte mnozí i v této chvíli. Neboť On je zde a klepe na srdce každého z nás.
Narozením v Betlémě to začalo. Všem bylo dáno znamení. A to znamení ukazuje, že On, Ježíš, nasytí všechny nás, ty „hovádka Boží“, kterým se říká lidé…Ježíš má tu moc, aby uspokojil lidský hlad po smyslu života. A On, Pán Ježíš Kristus, má také tu moc, aby naplnil naše bytí silou a pokojem – abychom s Jeho silou a s Jeho Pokojem mohli dělat méně chybných kroků a rozhodnutí.
Ano, nežijeme bezchybný a bezvadný život. Ani to sami ze sebe nedokážeme. Strhává nás něco hrubého a temného v naších duších – ten „starý člověk“, jak říká apoštol Pavel. Častokrát si uvědomujeme tu svoji bídu a nemožnost vyjít ze začarovaného kruhu!…
Avšak není důvod k pesimismu! Přichází pomoc! Narodil se Spasitel! Má jméno Ježíš. Narodil se v Betlémě. – Slovo Betlém přeloženo znamená Dům chleba! Narodil se na tomto místě, aby se pro nás všechny stal novým pokrmem. Pokrmem, který nám dá sílu a moudrost k životu s lidmi zde na zemi – a také s Bohem /teď i po smrti/…Znamením záchrany je dítě položené do jeslí… Pokud nedáme přednost svému egoismu a věcem hmotným, můžeme s úlevou zpívat: Narodil se Kristus Pán… Je důvod slavit, ano, protože to i nám narodil se!… I nám! – Haleluja, amen!