Ježíš Kristus chléb života

Ježíš Kristus – chléb života. /Dt 8,1-14; J 6,28-40/
/Ekumenická bohoslužba, Most 10.10.08./
Četli jsme kromě jiného: „Neboť to je vůle mého Otce, aby každý, kdo vidí Syna a věří v něho, měl život věčný; a já jej vzkřísím v poslední den.“ – Po tomto textu obvykle následuje: „Sešli jsme se k tomuto smutečnímu shromáždění…“ – Mluvím /a vy to víte/ o pohřbu. A o tom, že kážeme, že po tomto „slzavém údolí“ přijde něco lepšího.
Ale vzkříšení a život věčný  nemá být předmětem tzv. posmrtných ideálů!… Vzkříšený Ježíš Kristus – to je život. A je to také život, který žijeme už nyní.
K tomu nás vede i téma dnešního ekumenického setkání: „Ježíš Kristus – chléb života.“
Milé sestry a milí bratři, máme před sebou dva texty.
Ten první mluví k božímu lidu před vstupem do zaslíbené země. Bůh zachránil svůj lid z otroctví v Egyptě. Vlastně jim zachránil život. Vždyť jak dlouho by asi mohli Izraelci ještě přežívat, když museli usmrcovat své prvorozené?
Bůh je zachránil i před přesilou faraónových vojsk. – A pak je vedl 40 let po poušti; pokořoval je i posiloval, vedl je – jak čteme – „jako vede a vychovává muž svého syna“.
Vidíme, že obraz muž-syn či otec a dítě je starý jak celé biblické dějiny. /A vlastně už zde se rodí modlitba Páně. Modlíme se přece „Otče náš“…/
Avšak Bůh je zde označen za otce nejenom pro trpělivý vztah ke svým dětem. – Bůh je otec také proto, že dává život!
Lid slyší zaslíbení o darech a požehnání „Bedlivě dodržuj příkazy, které ti dnes přikazuji, abyste zůstali naživu.“… – Tím „příkazem“ je Desatero.To jsou směrovky života. Lidé už vědí, co je cesta dobrá a co ne. Už nemohou říci:“my jsme nevěděli“. Nevědomost hříchu nečiní, říká se . A my to můžeme přijmout… Vždyť kdyby nikdy nezaznělo např. nepokradeš, jak by na to lidé přišli? Proč by silnější neobral slabšího? A proč by silnější nepožádal manželky svého bližního, kdyby to nikdy nebylo povězeno a on to nikdy neslyšel
Ale Hospodin jasně a hned vše vysloví, aby každý věděl, co je cesta života a co ta druhá, totiž ta, která vede proti životu…- Na té dobré cestě Izrael také dojde k dobrým věcem! Vždyť na té cestě – už těsně před nimi, je úrodná zem, fíky, pšenice, med a olivy. Pro tuto dobrou cestu platí Boží slib:“Nebudeš postrádat ničeho, najíš se dosyta“…
Na tomto místě by se mohlo zdát, že je vše velmi jednoduché. Dodržuj přikázání a Bůh tě odmění!… Nasyť Boha /jeho nároky/, pak on nasytí tebe.
Mohlo by to tak fungovat?Mohlo. Ovšem u jiných bohů. /O těch ale nic nevíme./
Ten náš Bůh nekupčí. Je jiný. – A hned také nechává slyšet tu druhou část spjatou se zaslíbením dobrých věcí v nové zemi. V.10. – „Kdykoli jísti budeš a nasytíš se, dobrořečiti budeš Hospodina Boha svého za zemi výbornou, kterou dal tobě“.
Co znamená tato výzva k dobrořečení? – Právě ten kontrast mezi kalkulací /já tobě – ty mně a jsme si kvit/ a mezi vztahem dětí k otci! … Vděčný jsem tehdy, když u darů. které přijímám dobře vím, že jsem si nic nekoupil ani nezasloužil!…Bůh mě vedl /a jak ukazuje v.3 / „ponížil mě a dopustil na mne hlad a pak mě nakrmil“ – To, co teď můžu vztáhnout na mne osobně, to platí pro celý boží lid. – Ale ten se opět skládá z jednotlivců, a tak celý ten verš zní: ponížil tě a dopustil na tebe hlad, potom tě nakrmil manou, kterou jsi neznal, ani otcové tvoji; aby známé učinil tobě, že…
-Že co?
Teď jsme u jádra textu!:
„Nakrmil tě manou, aby známé učinil tobě, že ne samým chlebem živ bude člověk“.
Pán Bůh zaslibuje hojnost v zemi, do které svůj lid vede – ale to není a nikdy nemá být cílem!
Bůh už tehdy, když sesílal manu na poušti tímto činem říkal, že pravý pokrm je to jiné nasycení. Ne jenom to, které plní břicho. – Jenom se najíst, to stačí pro vepře a pro hovězí dobytek. P/rostě pro biologickou existenci. „Prach jsi a v prach se navrátíš“  – Jenom dobře se najíst, to znamená pouze vyrábět kvalitnější hnojivo…. A k tomu jistě nejsme stvořeni.
Bůh stvořil člověka ke svému obrazu. To jest, aby člověk Boha mohl slyšet a s Bohem měl vztah A tento smysl stvoření Bůh sám naplňuje právě tím, že posílá ještě něco víc než právě ty pověstné hrnce masa a pórek a česnek.
„Člověk žije vším, co vychází z Hospodinových úst.“- /Dá se to pochopit? – Jistě jenom z částky, jak píše ap. Pavel. Ale dá se to žít!
Z Božích úst vychází slovo, slovo, které se nám „stává“. Oslovuje nás; zmocňuje se nás,  protože má moc – moc života, který je víc  než fyzická existence,  moc života z Boha… Takto se nám Bůh stává nebeským otcem – tím, že nám dává život svůj.
Někdo řekne: Dobře, ale kde je Mojžíš a mana, kde jsou ty zapadlé děje? Mojžíš zemřel na hranici zaslíbené země. Už není. A mana? kde je?
Kde asi je?
Mana je tady! – Kde tady?  Tam kde je Ježíš Kristus.
„Pravý chléb z nebe, ten Boží chléb, je ten, který sestupuje z nebe“ To je ten pravý pokrm života. – Na manu se Izraelci ptali: „Man hú?“. Co to je?… Dnes se ptáme :“Kdo to je?“ – Protože  to, co k nám sestupuje z nebe není věc, ale Někdo“ Ježíš Kristus. On také u Jana /6,32.35/ říká:“Chléb z nebe vám nedal Mojžíš. Pravý chléb z nebe vám dává můj Otec.“ A dodává:“Já jsem ten chléb života.“
Slovo /vycházející z Božích úst/ se stalo tělem a přebývalo mezi námi/ psal Jan. Nyní toto tělo Ježíšovo máme jíst:“Kdo mne jí, bude mít život ze mne.“…“Kdo jí tento chléb, živ bude navěky.“…
Co to všechno znamená pro nás?- To, že sedíme u jednoho stolu – jako hladoví tuláci – a někdo nás hostí, sytí. Hranice mezi církvemi neplatí. Ne že by nebyly, ale jsou zbytečné.
Avšak, jestliže je Ježíš Kristus chlebem života, znamená to, že bez Něj by žádný život ani nebyl. A pro nás to znamená, hranice mezí církvemi a světem neplatí také!
Dá se to pochopit? – Jenom „z částky“, ale dá se to žít!
Když děláme hranice mezi sebou navzájem, a když děláme hranice mezi sebou a světem, izolujeme se –tak jsme  izolanti, a ignoranti a „inflagranti“: Bůh nás přistihuje při činu a naše shromáždění budou vždycky smutečná.
Ale my nemáme zvěstovat smrt církve ani konec života. Slova našeho zvěstování nám dává do úst Pán Ježíš: „Kdo věří, má život věčný“ „Já jsem chléb života… Toto je chléb, který sestupuje z nebe: kdo z něho jí, nezemře.“
Míváme obavy z toho, že nevíme, co lidem říkat. Ale Ježíš  nás i v tomto problému zvěstování uklidňuje:“Nedělejte si starosti…Nejste to vy, kdo mluvíte, ale mluví ve vás duch vašeho Otce.
Kde je mana? – Tam, kde je Ježíš Kristus. Tam je shromáždění života.
„Kdykoli jísti budeš a nasytíš se, dobrořečiti budeš Boha svého….“ – Nechceme na to zapomínat ani dnes.