/1 Par 29,6-12; Sk 1,1-8/
Království, Boží království, to je termín, který nacházíme v Bibli téměř na každém kroku.
Od pradávna nazývá Boží lid svého Boha panovníkem a králem. Např. Iz 33,22,: „Hospodin, král náš, On spasí nás“…A stejně tak Jeremiáš vyznává: „Hospodin je Bůh živý a král věčný“./Jr 10,10/. – A když je Bůh králem, tak má i své království. „Hospodine, tvá je velikost a bohatýrská síla…všechno, co je na nebi a na zemi, je tvé. Hospodine, tvé je království, ty jsi vyvýšen nade vším jako hlava.“ /1Par 29,11/ Tak vyznává David, když předává vládu Šalamounovi, který měl dostavět chrám.
Ano, Bohu patří vše. A to, co máme, máme od Něj… Ale přesto všechno nejsou věci zde na tamto světě tak, jak bychom to chtěli, a ani tak, jak by to chtěl sám Pán Bůh.
Lid hřeší, selhává, vzdaluje se od boha. – A Bůh dopouští různé bolest a zkoušky. Přicházejí války, prohry, zajetí… A na konci „starého Izraele“ co se děje? Zemi okupují Římané!… Není divu, že Boží lid po celá staletí vyhlíží záchranu, touží a modlí se, aby se zase prosadila Boží vláda – i na zemi, tj. v Jeruzalémě a všude tam, kde bydlí Hospodinovi ctitelé /od Judska až po Galileu/! Po obnově touží lid – a touží i Hospodin. A proroci předpovídají záchranu – tvůj král přichází, jede na oslu, osličím mláděti, a jeho království bude bez konce – a bude platit pro všechny národy!…
Mesiáš přišel. A jak čteme, zvěstoval „evangelium království“. Učil a kázal: „K čemu připodobníme království Boží?“ Anebo: „ Boží království je jako…“ – tak Ježíš obvykle uvádí podobenství.
Ale Ježíš nejenom učil o království Božím. On také vyznává, že to Boží království je spjato s Jeho příchodem… Hned na začátku svého vystoupení volá: „Čiňte pokání, království boží se přiblížilo!“…A když se mluví o uzdravování /jakou prý démonskou mocí to vše dělá/, řekne jasně: “Jestliže vyháním démony Duchem Božím, už vás zastihlo Boží království.“ /Mt 12,28/
Ve slovech Pána Ježíše můžeme však najít jisté napětí. Ježíš je ten Spasitel, kterého předpovídali proroci, je ten král přicházející. – On ale raději mluví o sobě jako o „Synu člověka“… Na jedné straně řekne: „už vás zastihlo Boží království“ nebo jinde : „království Boží je mezi vámi“, ale hned vzápětí prohlásí: „moje království není z tohoto světa“… Téměř každý nový čtenář Bible se pak zeptá – tak jak je to vlastně, přišlo s Ježíšem to Boží království nebo ne?
Tuto otázku položili Ježíši i Jeho nejbližší učedníci. – Evangelista Lukáš popisuje situaci po Ježíšově vzkříšení. Ježíš se po svém umučení po 40 dní dával spatřit svým apoštolům a „učil je o království Božím“… Pak jim řekl, aby neodcházeli z Jeruzaléma. A řekl: „Jan křtil vodou, vy však budete pokřtěni Duchem svatým.“ – A jaká je reakce učedníků? Řeknou: „Pane, už v tomto čase chceš obnovit království pro Izrael?“
Opět narážíme na ten veliký náboj, který se pne a tiká v myslích a v srdcích Jeho žáků!… Ježíš je za svého života učil o království Božím, pak během těch 40 dní po vzkříšení také!… A tak si oni myslí – teď už to musí přijít! Teď už to vypukne, otevřou se nebesa a vše zaplaví a pozře Boží sláva!… – Ale Ježíšova odpověď je vrací na zem! Řekne jim: „Není vaše věc, znát čas a lhůtu, kterou si Otec ponechal ve své moci; ale dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky /v Jeruzalémě, v Samařsku a až na sám konec země/…
A toto je odpověď jediná pravá. Odpověď, která nic neslibuje falešně a nic nazastírá. – „Obnovit království pro Izrael“ to je věc duchovní a je v moci a kompetenci jediného živého Boha Stvořitele. A jak bude vypadat to obnovené království Božího lidu? To je v Bibli jenom v náznacích!… Ale podstatná je jiná věc. – Už nyní do tohoto Božího království vstupujeme!
Jak? – Kde je ta cesta? – Kde jsou ty dveře?
Cesta je Ježíš Kristus. Dveře jsou také Ježíš Kristus. Když Ježíš jednou řekl: „Já jsem ta cesta, já jsem dveře, žádný nepřichází k Otci než skrze mne“, tak to platí doslovně! – Tedy ne úplně tak doslovně, že bychom chtěli vidět, jestli ta cesta je asfaltová nebo hliněná – a ani tak dřevěně doslovně, že bychom se měli ptát, kde ty dveře mají kliku!
Jde o doslovnost v tom, že když se stane ten zázrak a my uvěříme a přijmeme Ježíše Krista, otevřou se nám dveře do Božího království!… A když se odevzdáme Kristu a On se stane naším Pánem, tak jdeme do Božího Království a nemůžeme zabloudit!… Proč? Protože jdeme cestou vzkříšení…
Řekli jsme, že Ježíšova odpověď učedníkům nic neslibuje falešně. Ne že neslibuje, ale neslibuje nereálně, planě. Protože slib v těch slovech je!…
Můžeme si to připomenout. Nejdřív Ježíš řekne svým apoštolům – čekejte, až se splní zaslíbení Otcovo: „budete pokřtěni Duchem svatým“… A později, když se ptali na čas obnovy království, to Pán zopakuje – „není vaše věc znát čas a lhůtu, ale dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí“. To je slib, zaslíbení… Je to dost nebo málo? – Nečekali apoštolové vlastně víc?… A nečekáme my něco jiného?
Někdy mám obavy, že z těch přehršlí slov už ani mnohé věci „nezachytáváme“. Slova letí kolem nás jako stíny listí nad našimi hlavami. A nás se to často jakoby netýká, nedotýká… – „Dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí“…Síla… Co to je síla? – Zde nejde o sílu uměleckého dojmu z hudby nebo z divadla!… Lukáš používá slovo „dynamis“ . A znamená to u něj tu sílu, která uzdravuje z hříchu a vyhání démony!…
Apoštolové možná zkraje snili o něčem zázračném a fantastickém. Snad o tom, že se opravdu protrhnou nebesa a Hospodin se svými nebeskými vojsky sestoupí na Jeruzalém: všichni v extází padají před Boží tváří na kolena a velebí svého Boha! – A ti, kdo nevěří /Římané a hříšníci/ s děsem prchají jako šílení!… Možná to byl jejich tajný sen. – Ale Boží plán je jiný. Totální drama soudného dne jistě jednou přijde, ale zatím to Boží království přichází v Ježíši Kristu. Ne houfně, ale za každým osobně!. A zasahuje tou „dynamis“, tou silou, která vyhání démony a uzdravuje z hříchu – silou Ducha svatého.
Znovu se ptáme – znamená zaslíbení o křtu Duchem svatým málo nebo hodně? – Myslím, že směle smíme odpovědět: Znamená nejvíc! Jednak proto, že být pokřtěn Duchem svatým je obrovský nezasloužený dar, dar, který si my sami udělit nemůžeme!… A za druhé proto, že v tomto zaslíbení není nic levného či falešného, co má jenom uchlácholit a oddálit řešení…
Bůh přichází. S Ježíšem Kristem přichází Boží království. A s Kristem vstupujeme do něj i my. Jak? – Přesně podle tohoto zaslíbení, které máme teď před očima.
První část zněla: „Budete pokřtění Duchem svatým“. A druhá – „Budete mi svědky – až na sám konec země“… Dvě věci: křest mocí shůry – a úkol…
Ohledně svědectví píše evangelista Lukáš hlavně o apoštolu Pavlovi. – Jednou byl Pavel kamenován. Všichni si mysleli, že to nepřežil, že je mrtvý. Vyvlekli ho ven z města. Tam ho ale učedníci obstoupili a on vstal. Vrátil se do města a pak pokračoval ve své misijní cestě po Turecku. Všude posiloval učedníky a říkal jim: „Musíme projít mnohým utrpením než vejdeme do Božího království.“…- A to je dokreslení celé skutečnosti.
Kus napětí stále zůstává!… Království Boží přišlo. Je mezi námi. Zastihlo nás.… A když nás opravdu zastihne „dynamis“, moc Ducha svatého, tak vskutku v této moci odpuštění vcházíme do něj i my. Ale vcházíme tím obojím: cestou svědectví i utrpení… – Tak jako sám Ježíš Kristus a podobně jako i apoštol Pavel. Už jsme v něm, v tom království – ale ještě jdeme!
Občanství máme v nebesích, ale ještě musíme mnohým nesnadným projít. Na svědectví.
A tak, možná když se modlíme: „Přijď království tvé“ – máme více než na poslední den myslet na ty druhé, ke kterým Bůh vztahuje své ruce.
Ano, jednou nastane den, kdy se zjeví Boží sláva v plnosti. A jistě přijde Kristus podruhé – oděn světlem a se svými anděly. Ale než se tak stane, mají vejít ještě mnozí další. Prosbou: „Přijď království tvé“ tedy žádáme: Přijď ke mně i k nim… Amen.