/Text: Jk 1,2-8, 12-14. Čtení: 1 Kr. 3,3-15/
„Má-li kdo z vás nedostatek moudrosti, ať prosí Boha, který dává bez výhrad, a bude mu dána.“
Moudrost. Jakou moudrost může mít Jakub na mysli? …Od prvního seznamování s Biblí víme, že mladý Šalamoun po nástupu na královský trůn prosil o moudrost při panovnických úkonech a rozhodováních. „Miloval Hospodina“ /čteme o něm/ a Bůh se mu jednou v noci zjevil ve snu a řekl mu: „Žádej, co ti mám dát.“
Co bychom si vybrali my, kdyby nám Bůh dal absolutní volbu?…- Většina z nás by asi řekla: “Chci zdraví.“…Je to volba dobrá nebo špatná? Přejeme si to navzájem o narozeninách, na Nový rok – a samozřejmě to přejeme každému nemocnému. – Kdyby existovala nějaká „statistika přání“, řekl bych, že nejčastěji ze všech vinšů na světě zaznívá to přání zdraví – „hlavně zdraví“…Zůstává však stále otázkou, zda je to to nejlepší, po čem bychom mohli sáhnout.
Z Bible víme, že i Boží služebníci mívají všelijaké neduhy. Timoteus měl různé nemoci a potíže se žaludkem, proto mu apoštol Pavel radil pít víno: „Nenuť se pít vodu, ale kvůli svému žaludku a kvůli častým nemocem mírně užívej vína.“ /1Tm 5,23./
A apoštol Pavel se sám potýkal s nějakým závažným problémem, který nazýval „ostnem“. Třikrát prosil na modlitbách, aby byl toho trápení zbaven. A co nakonec slyšel? – To asi všichni známe zpaměti. Volal „k Pánu“ a On mu odpověděl: „Stačí, když máš mou milost; vždyť v slabosti se projevuje má síla.“ A Pavel dodává: „A tak se budu raději chlubit svými slabostmi, aby na mně spočinula moc Kristova.“ /2 Kor 12,9./
Také asi všichni vědí, že Písmo uvádí při úmrtí proroka Ezechiele, že „zemřel Ezechiel na svou nemoc“…
Nechci to zlehčovat. Neumírá se na zdraví, ale na nějakou nemoc. Ale přesto zůstává otázkou, zda ze všech přání je právě touha po zdraví tou nejlepší…
Kdybychom slyšeli nabídku: „Žádej, co ti mám dát“ – možná bychom bez dlouhého rozmýšlení řekli: Chci peníze!… Určitě k tomu mohou někoho vést rozumné důvody: hypotéka, úvěry, dluhy své či za děti a podobně. To se dá pochopit. Jistý věřící řezník z bývalé NDR, který „nach der Wende“ / my jsme tomu říkali „sametová revoluce“/ začal rozšiřovat svou firmu, ten by to jistě řekl! A možná to i na modlitbách vyslovoval!…Vzal si úvěr a k jednomu baráku přistavěl další! Po prvním období prosperity kšefty opadly a nestačil splácet. Zázrak se nekonal. Banka mu vzala nejen ten druhý dům, ale hned oba! Musel se vystěhovat…
Když jsou peníze potřeba k tomu, aby někdo zastavil exekuci anebo k tomu, aby někdo nakrmil děti – tak to chápeme. Už méně porozumění budeme mít pro mého známého z vysoké politiky, který řekl: „Mě stačí ty moje dvě miliardy“…“Kdo chce být bohatý, upadá do osidel pokušení a do mnoha nerozumných a škodlivých tužeb, které lidi strhují do zkázy a záhuby. Kořenem všeho toho zla je láska k penězům. Z touhy po nich někteří lidé zbloudili z cest víry a způsobili si mnoho trápení.“… / To neříkám já, ale apoštol Pavel./
Peníze – kořen zla. Touha po nich může znamenat i zbloudění z cest víry! Není náhodou, že Ježíš Kristus říká: „Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.“… Apoštol Pavel k tomu všemu také připojuje: „Máme-li jídlo a oděv, spokojme se s tím…Zbožnost, která se spokojí s tím, co má, je už sama o sobě velkým bohatstvím. Nic jsme si totiž na tento svět nepřinesli a také si nic nemůžeme odnést.“…
Takže, co řekneme na nabídku: „Žádej, co chceš“?
Když to všechno zvážíme, nakonec třeba řekneme: „Pane Bože, ty víš, že mě netrápí ani moje neduhy ani ty nešťastný prachy, ale to, co bolí, to jsou ti lidé kolem!… To, co dusí a nedá spát, to je ten soused vedle. To, co mi ničí žaludek, to je ten kolega – a šéf…Pane Bože odstraň Husa, odstraň Luthera…Pane Bože odstraň tchýni, odstraň proroka. Ukřižuj!…
– 2 –
Skoro se mi zdá, že přikázání „nepožádáš“ by mělo mít malý dodatek ve znění: „Nepožádáš likvidaci bližního svého“…
Někdo řekne, že přeháním! – Ale copak to není všude kolem nás, že jednou překáží brácha, že překážejí rodiče /a musí se vystěhovat/, že jindy překáží soused – jeho plot, jeho garáž nebo úroda!?…Ani se nedivím, že v Bibli stojí, že nenávist je vražda. Jen nevím, zda vražda toho druhého nebo sebe sama…
Když Šalamoun slyší: „Žádej, co chceš“, volí takto: „Kéž bys dal svému služebníku srdce vnímavé, aby mohl soudit tvůj lid a dovedl rozlišovat mezi dobrem a zlem.“… Bohu se tato odpověď líbila a proto odpoví: „Protože jsi žádal o toto a nežádal jsi pro sebe ani dlouhý věk ani jsi nežádal bohatství, ba ani jsi nežádal bezživotí svých nepřátel…dávám ti moudré a rozumné srdce. A Bůh dodává: „a dávám ti i to, oč jsi nežádal – bohatství a slávu.
Žádal srdce vnímavé, aby mohl rozlišovat mezi dobrem a zlem. Dostal moudrost – doslova moudré a rozumné srdce. Tomu rozumíme…
Ale o jaké moudrosti je řeč u Jakuba? Myslím, že Jakub uvažuje také o rozumném a moudrém srdci potřebném pro rozlišování mezi dobrem a zlem. Avšak zatímco Šalamoun myslel víc na panování v Božím lidu, Jakub zase víc na panování při sobě samém, na zápasy „osobní“. Píše: „Mějte z toho jen radost, moji bratři, když na vás přicházejí rozličné zkoušky!“ A pak ještě doplňuje: „Kdo prochází zkouškou, ať neříká, že ho pokouší Pán.“… Jakoby nás ten Jakub znal. My to přesně takto říkáme: „Pán Bůh mě zkouší!“… Starou belu! Když někomu něco štípnu, když někomu schválně udělám nějakou škodu, když pomluvím /to je vlastně také schválně někomu udělat škodu/, tak k tomu mě nesvádí ten dobrý Bůh, ale jen ta moje „vlastní žádostivost“ /jak říká apoštol Pavel/. Vždyť to známe i od Ježíše: „Ze srdce lidského vycházejí špatné myšlenky, křivá svědectví, urážky, vraždy“…/Mt 15,19/
Jistě, jsou i těžké situace, které nazýváme zkouškami zcela právem. Ztráta celoživotního partnera /tj. ztráta té hlavní životní opory/, úmrtí dítěte, vážná nemoc, samota – to vše může způsobit velké životní otřesy! A v těchto situacích je velmi důležitá podpora přátel ze širšího okruhu, ale předně pomoc sester a bratří ze sboru.
Když se ovšem podíváme do textu Jakubovy epištoly, tam čteme o jiných zkouškách. O zkouškách ve spojitosti s vlastní hříšnosti!… A právě k těmto životním zmatkům a větším či menším prohrám mluví Jakub, když povzbuzuje křesťany k duchovnímu boji! Píše: “Má-li kdo z vás nedostatek moudrosti, ať prosí Boha“… – Tomu bychom jistě rozuměli. Vždyť když budeme chtít, tak si lehce na své úlety, na svůj nedostatek moudrosti vzpomeneme…Když budeme chtít, lehce si přiznáme, kdy jsme neměli něco podepisovat, kdy jsme neměli lhát, kdy jsme neměli nechat někoho bez pomoci… Ale co bylo- bylo, to už se neodstane. Pokud máme výčitky svědomí, nezbývá než prosit Boha o odpuštění!…- Jakub ovšem nehledí do minulosti. Mluví k věřícím do situace, která je právě dnes. Má-li někdo nedostatek moudrosti právě teď – ať prosí Boha… Přeloženo do našeho dneška, měli bychom říci: „Zmítáš se v nejistotě a ve vnitřních rozporech? – Pros Boha! Pros o moudrost! „On dává všem bez výhrad a bez výčitek“…
Ale znovu ta otázka: Jakou to vlastně moudrost potřebujeme? Vím, co mám dělat, znám Desatero, a není mi to nic platné. „Chci činit dobro a mám v dosahu jen zlo…Ve své nejvnitřnější bytosti s radostí souhlasím se zákonem Božím; když však mám jednat, pozoruji, že jiný zákon vede proti zákonu, kterému se podřizuje má mysl“./Ř 7,21n/
Čteme tato slova a jímá nás neklid. – K jaké moudrosti vlastně máme upínat naši mysl? Za co máme prosit? Vždy se zdá, že čím více víme, tím je vše složitější a tím více stresů nás ničí…
Vraťme se na začátek Jakubovy epištoly. Četli jsme: „Mějte z toho jen radost…když na vás přicházejí rozličné zkoušky.“ – Možná nás to překvapí. Mít radost z náporů zkoušek! Není to postaveno na hlavu? Asi ano. A je to tak nejspíš právě proto, abychom i my něco dokázali přeorat, postavit na hlavu – a tak se osvobodit!
Někdy prožíváme úzkosti a strach z toho, co se v nás a s námi děje. Někdy jsou to sny, děsivé vidiny, jindy zlé, nebezpečné myšlenky, které nás začnou naprosto ovládat a rozkládat…
Znal to Jan Hus ve vězení, znal to Luther, stává se to občas většině z nás! Prosíme, modlíme se a nebe je jako ze dřeva. Pomoc nepřichází. Potřebujeme prášky na spaní, na úzkost, antidepresiva…- Ale možná je zde naznačena lepší cesta!
Zkoušky jsou rozličné, píše Jakub. Mívají mnoho podob…Ale není třeba se děsit! Když se bojíš tmy – rozsviť. Když se bojíš, že v bytě je zloděj – podívej se pod postel. Když tě olízne panický strach z nemoci a ze smrti – vysměj se mu!… Když se podobné věci dějí, mějte z toho radost – protože to znamená, že jste na dobré cestě a jste trnem v oku toho Zlého!… Proste o takovou moudrost, která vám dovolí zasmát se vlastním slabostem! A dovolí také s láskou přecházet slabosti jiných… Je psáno: „Nebuď příliš spravedlivý ani nadmíru moudrý; proč by ses měl zničit? /Kaz 7,16/
Je moudrost Kalvínova /s dětskou a mravnostní policií/ – a moudrost Boží, která dává radost i ze zkoušek. – A to je ona! Ta, o kterou máme stát a prosit!
Představuji si to takto /pokud bych to směl říci nějakým obrazem/: Slétnou se čerti na poradu a referují o svých úspěších. Baví se. Ale jeden je zachmuřený. Ten říká: „V tom sboru už nestraším. Nejen že si ze mne nic nedělají, ještě se mě vysmáli!“…
Mějte z toho jen radost, když na vás přicházejí rozličné zkoušky – protože vám může být jasné, že to je jen lest toho Zlého!
“Blahoslavený člověk, který obstojí ve zkoušce; když se osvědčí, dostane vavřín života, který Pán zaslíbil těm, kdo ho milují“. Amen