Nepokradeš
Když slyšíme „nepokradeš“, tak myslíme na zloděje různého typu. – Na ty darebáky, kteří kradou poklopy z kanalizace a vůbec se nepozastaví nad tím, že do kanálu může někdo spadnout a zmrzačit se…
Pomyslíme na ty, kdo vykrádají kostely a fary; nebo na bytaře! Představa, že přijdete domů a tam potkáte cizího chlapa se zbraní v ruce je dost děsivá!… Proti tomu jsou Oliver Twist a jeho kamarádi, kteří kradli po půdách kapesníky, úplnými beránky!
To už se nedá říct o Mostecké úhelné a H-Systému, Krejčířovi či Pitrovi. Ti nám připadají spíše jako ti vlci hltaví!… Ale u nich se jeden beránek vyskytl. Tedy byl to jeden pán /v rouše beránčím/, ten, co pro ně upekl amnestii… Proč by měli jít za mříže takoví slušní lidé, že!?… Za mříže se zato dostal syn mého známého, protože s kámoši chtěl /trouba/ prodat ve sběrně rozebrané lešení…- To jsou ty známé rozdíly: Jánošíka pověsili na hák, Janoušek to má „na háku“!…
Ale aby bylo jasno, nechci hájit ani Jánošíka ani zloděje lešení. Krást se nemá, to je v Bibli jasně napsané. .. – Ovšem u 8. přikázání – zdá se – jde vlastně o něco jiného! Podle původních termínů sice jde o krádež, ale o krádež člověka!…
Připadá nám to možná divné a našemu světu vzdálené… Ale nemylme se! Je to běžné a je to i dnes.
– Manželé jsou v Itálii na dovolené. Zastaví své auto na kraji silnice a ptají se na cestu. Muž je vytažen z vozu a auto zmizí i s manželkou! /Takové to bylo pěkné auto!…/
– Nebo: Matka jde do obchodu, dcera čeká na chodníku. Když máma vyjde, zahlédne už jen auto ujíždějící i s její dcerou…/To je pro změnu odtud, ze severu Čech./
A co jiného je tzv. obchod s bílým masem – nucená prostituce? Mladým ženám je slíbená práce, pak jsou zbaveny dokladů a fyzickým a psychickým týráním nuceny k prostituci!… A děje se to neustále a nejen ve filmech a nejen v cizině!…
A když si v duchu promítneme obchodování s otroky, tak hned vidíme, že to byly bohapusté krádeže lidí! …Nejhorší je, že s otroky obchodovali „křesťanské“ země! Nebo lépe řečeno lidé z křesťanský zemí, tj. lidé, kteří desatero slyšeli celý život….
A mohli bychom mluvit o dalších hrůzách, o Stalinovi, o Pol Potovi, o čínské revoluci… Zde všude šlo o krádeže lidí!… Protože ukrást člověka znamená zbavit ho nejen svobody, ale zbavit ho cti – vzít mu lidskou důstojnost! Udělat z něj „maso s očima“, tvora bez práv, bez zastání…
Vždycky jsem si myslel, že u Božího lidu Staré smlouvy se v případě krádeže jednalo o ovce /nebo jiná zvířata/… Avšak to, co udělali synové Jákobovi vlastnímu otci, mluví o něčem jiném…
Z milované Ráchel měl Jákob syna Josefa. /Později i Benjamina – tehdy při jeho porodu Ráchel zemřela!/ … Josef byl zvláštní. Byl jako básník zahleděný do vyšších sfér. Chodil a snil!… Říkali mu „Mistr snů“. – Ten by nedokázal přeprat dravou zvěř na ochranu stáda /jako mladý David/!… Josef ak trochu mezi ty pastevce nepatřil. Nehodil se k ničemu. Ale měl sny!
A s každým snem hned běžel k otci a k bratrům a po pravdě /a po lopatě/ jim všecko vyklopil. – „Považte jaký sem měl sen: Vážeme na poli snopy . Tu povstane můj snop a zůstane stát. A hle, vaše snopy obcházely kolem něho a klaněly se mému snopu!“… – Bratři jsou podrážděni: „To budeš nad námi kralovat jako král?“…/Vida, jak to trefili! Intuice vědí více./
Anebo další sen: „Zdálo se mi, že se mi klanějí slunce i měsíc a 11 hvězd!“… To už nevydrží ano Jákob a pustí se do něj: „Jaký žes to měl sen? Že i já a tvá matka přijdeme a budeme se před tebou sklánět k zemi?“…
Otec i bratři jsou z Josefa vyvedeni z míry. Ale Jákob Josefa nepřestává milovat. Na všechny jeho sny myslí / podobně jako Marie, která ukládala v srdci všechno prorocké zvěstování o dítěti, které se jí mělo narodil, o příštím Mesiáši – Ježíši/. A nejen to! Jákob pro tohoto snílka má slabost: udělá mu pestrou suknici.
Jenže to nebyla jenom slabost. Je psáno, že „miloval ho víc než ostatní syny“! – To bratři nemohou odpustit. Začnou ho nenávidět! Nenávidět tak silně, že se nakonec domluví, že ho zabijí!…Nenávist je vražda, stojí v NZ… Nenávist chtěla zabíjet i Josefa! – Naštěstí to dopadlo jinak. Bratři Josefa „jenom“ prodali do otroctví… Nezabili ho, ale stále platí, že bratři Josefa ukradli!…Ukradli ho Jákobovi! Řekli mu, že ho roztrhala dravá zvěř… Otec Jákob, když viděl synovu suknici celou od krve, nebyl k utišení… Volal: „Rozsápán, je rozsápán! V žalu sestoupím za svým synem do podsvětí!“… A jak čteme: „Truchlil pro svého syny po mnoho dní“…
Jde o dvojí zlo, o dvojí bolest. – Trpí okradený otec /stojí na prahu hrobu/. – A trpí ukradený člověk: je zbaven života také!…Jistě, fyzicky ještě žije. Ale co žije!? … Co žili lidé v bulavu ?, co žili Židé v koncentráku!?…
Josef se stává věcí. Věcí na prodej….Byl členem jedné rodiny, jednoho lidu. Teď není nikým. Je zbaven všeho. Zbaven sebe, své identity.
Když je někdo odříznut ode všech vztahů, zbaven všech citových vazeb – co z něj zbude? Jen tělo bez duše! – Ukradenému člověku kradou duši!
Ovšem ukradené duše mají nejen uneseni lidé. Duši kradou i tyranské totalitní režimy… /Podepiš, abys mohl dělat svoji práci… Podepiš, aby děti mohli studovat… Podepiš, odvolej, přece nechceš, aby se stalo něco zlého tvé rodině…/
Duši krade církev, když vyžaduje slepou poslušnost.
Duši krade despotický partner, když zbavuje cti svůj protějšek. /Jeden příběh ze života: Muž říká své ženě /budeme jí říkat Mařenka./: „Mařeno, jdi zavřít okno!“ Mařenka odpoví: „Vždyť je zavřený.“ Muž se napřímí a zavelí: “Jdi zavřít okno!“ Žena jde, stoupne si na židli a zavírá zavřené okno…/Dobrý, že?/
Duši kradou děti rodičům, když je nejdřív využijí a pak je odloží do novodobých starobinců /kde to voní špinavými obvazy a – močí!…/
A nejspíš duši kradou i rodiče dětem, když jim nedají vydechnout a silou mocí je tlačí do podoby, kterou děti prostě nemohou unést…
Duši kradli i Ježíši ti přední v Jeruzalémě, ti zbožní- bezbožní farizeové a zákoníci – když nevinného obviňovali z rouhání a zinscenovali nábožensko-politický proces!… I ON /Ježíš/ byl jiný. K ničemu se nehodil. Ale měl sen. Prorocký sen o Pravdě; šel za ní, žil ji…
Nakonec i Ježíše ukradli. Ukradli Syna člověka- Syna Božího. Ukradli ho Bohu. A snad i Pán Bůh říkal – jako kdysi Jákob – /dovolte tu nadsázku/: “V žalu sestoupím do podsvětí za svým Synem!“…- To je jistě nadsázka a říkáme to velmi „po lidsku“. On si to Pán Bůh asi neříkal… Neříkal. – Ale sestoupil do podsvětí za svým Synem. Sestoupil, aby ho neopustil, aby mu neukradli duši, tu identitu Syna člověka i Syna Božího!
Pokusili se ukrást Syna člověka, ale nepovedlo se jim to,,,
Bůh se ho zastal! Prošel s Ním smrtí i podsvětím a vyvedl jej ke svému trůnu!
Nyní je Ježíš na pravici Boží moci. A Bůh Syn nekrade nic, co mu nenáleží! A Bůh Otec nekrade Synovi duši – naopak, dává mu plnost ducha! Dává mu veškerou moc na nebi i na zemi!…
Dnes s touto plností Ježíš přichází za námi, abychom i my měli hojnost – a aby nám už nikdo nikdy nemohl duši ukrást! Amen.