Malý Háj, 14.00. Izajáš 55,6-12a. / Pouť smíření 2011/
Říká se, že život člověka je cesta. Má začátek a má i konec.O začátku nám vyprávěli rodiče. Ale jaký bude mít konec? Aby náš konec nebyl prohrou, posílá k nám bůh své slovo.
U proroka Izajáše čteme:„Dotazujte se na Hospodina, pokud je možné ho najít. Volejte ho, dokud je blízko!“
V těchto slovech slyšíme jak napomenutí, tak i určité uklidnění…
Výzva „Dotazujte se na Hospodina“, zní proto, že se Boží lid pídí po Bohu příliš málo… – A to „Volejte ho“ zní k lidem z toho důvodu, že k Bohu, ke svému Bohu, prostě nevolají!…
A co s stane s věřícími, když je jim Bůh lhostejný a když se k Němu nemodlí a nevzývají ho? – Vypadávají z Božích řádů! Vzdalují se od toho, co je skutečně dobré…
Snad právě proto se hned po výzvě k hledání v našem textu objevuje: „Svévolník ať opustí svou cestu, muž propadlý ničemnostem své úmysly.“
Cesta bez Boha je cesta zlá. Svévolník si dělá to své zlé, to, co se mu zlíbí – bez respektu vůči Boží autoritě. Je o tom celá Bible, je toho plná historie – a možná i ta naše historie.
Co vše se konalo ve jménu Boha! Křížové výpravy, pronásledování kacířů, pronásledování Židů, žehnání zbraním ve světových válkách, naše účast na zlu v minulých režimech, naše mlčení ke zločinům, které se děly kolem nás…- Když o tom všem přemýšlíme, tak určitě nejeden z nás zaslechne na svoji adresu vážné Boží napomenutí. Napomenutí podobné tomu, jaké zaznívalo i k posluchačům proroka Izajáše.
Ale kromě výzvy k hledání a pokání je zde i ta druhá stránka Izajášova hlasu – ta nadějná a povzbudivá. – Prorok říká: „Dotazujte se na Hospodina, dokud je možno ho najít, volejte ho, dokud je blízko.“
Bůh hřmí a kárá vždy jenom proto, aby nás zastavil a přitáhl zpět k sobě. Mluví a vstupuje nám do cesty, protože nás stále ještě neopustil, ještě stále je blízko. A činí tak proto, abychom ho našli. Abychom tak našli to, co prospívá našemu bytí a co nás buduje duchovně… – Stále je možné Boha najít, stále se chce nechat lidmi nalézat. Svévolník i ten muž propadlý ničemnostem, ti oba mají šanci. My všichni máme tu šanci…
Jenže náš problém bývá v tom, že se nehodláme ptát, že si chceme všechno zařídit sami. Jsme jako ten Hanibal, který před cestou přes Pyreneje hrdě prohlásil: „Buď cestu najdu anebo si ji udělám!“ Zní to pěkně, vitálně, ale pohled na okolnosti tohoto příběhu už nevyznívá tak kladně.
Ve skutečnosti se u Hanibala jednalo o tvrdost naprosto bezohlednou. Během pochodu přes pohoří zahynulo v důsledku lavin, hladu a mrazu a pádů do roklin 20.000 vojáků…- Byl to jistě památný pochod, ale jeho sláva byla krutě zaplacena!
I my si někdy chceme prosekávat a tvořit cestu, ať to stojí, co to stojí – ať to bolí, koho bolí… Přitom si sami stanovujeme, co je pro nás dobré, čeho musíme dosáhnout, abychom mohli mít pocit blaha a „požehnání“. A tak se znovu a znovu zaplétáme a propadáme omylům a jak čteme „ničemnostem“. Ale hlas proroka křičí pro každého takto „samostatného“ slovy: „Ať se vrátí k Hospodinu – slituje se nad ním, k Bohu našemu – vždyť odpouští mnoho.“
Bůh se slitovává a odpouští. Je milosrdný. Můžeme se zastavit a přestat se ohánět mačetou, abychom si prosekali cestu. Můžeme odložit zbraně a přijmout odpuštění. – Prorok nás ujišťuje, že se smíme vrátit! Bůh nás nezavrhl! Naopak. Čeká na nás, na náš návrat, na naše přiznání vin. Čeká jako milosrdný Otec na návrat ztracených dětí. Čeká, až řekneme „odpusť“… Prorok Izajáš každého ujišťuje: On se slituje! Ano, smíme s tím počítat, takový je Bůh – odpouští mnoho!
A smíme ještě něco. Smíme najít lepší cestu, než byla doposud ta naše. Bůh nás zve na cesty Jeho.
Říká: “Jako jsou nebesa vyšší než země, tak převyšují cesty mé cesty vaše a úmysly mé úmysly vaše.“
Jak a v čem jsou vyšší ty Boží cesty než naše? Na prvním místě jistě v tom, že my myslíme sobecky jenom na sebe a Bůh na nás… – A také v tom, že my se před druhými chráníme nebo dokonce proti nim útočíme – zatímco Bůh se vydává! Až do sebezmaření – jako to zrno, ze kterého má něco vzrůst…
V dalších verších pak Pán Bůh prozrazuje, jak On připravuje ty vyšší cesty. Ne zbraněmi, ale silou svého slova! Tak jako lijavec činí zemi plodnou a úrodnou, tak je to i s Božím slovem.Vychází od Boha a nevrací se s prázdnou, nýbrž vykoná, co mu Bůh určil.
Tak Bůh pracuje. Svým slovem všechno stvořil a tvoří i nadále. A tak Bůh pracuje i skrze to nové slovo, Slovo, které se stalo tělem.
To přišlo mezi nás, aby nás zachránilo od té naší nemocné soběstačnosti. Máme opouštět svévolné cesty. Jak?…Sami to nedokážeme. Nejsme lepší než ti, kdo žili před nám. A opravdu nevíme, zda bychom se nezachovali i v této části světa /po obou stranách Krušných hor/ stejně, jako naši otcové, a zda bychom se v jiných dobách nedopouštěli podobných chyb jako naši předchůdci ve víře!.
Ale přichází za námi to vtělené Boží slovo, přichází za námi Ježíš. A říká: „Pojď za mnou.“ On nás může uzdravit a vyvést na novou cestu – cestu Ducha, cestu odpuštění.
– Lijavec činí zemi plodnou a úrodnou. – Podobně vykonává své dílo to vtělené Boží Slovo. Dostává se do všech koutů země a zapouští své símě do nových lidí – a činí je plodnými a úrodnými…Víme, že mnohá semínka padnou i na skalnatou zeminu či do trní a nevzejdou; proto vidíme všude kolem nás stále /nesmírně/ mnoho bolesti a utrpení!
– Ale také víme, že jeden díl setby se setká s dobrou půdou a dává vzrůst novým věcem…Ty nové věci jmenuje ap. Pavel. Jsou to věci právě té vyšší cesty, věci lásky. /…láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nepočítá křivdy./ Bůh pracuje svým slovem a to jeho slovo vykonává v dalších a dalších lidech to nové dílo, ke kterému ho Bůh poslal – dílo smíření.
„Pole je tento svět.“ Aby se Boží svět stával dobrým místem pro život lidí, až dodnes k nám lidem doléhá hlas Izajáše: Dotazujte se! Volejte! Je to výzva. Jasná a hlasitá. – Avšak nejen to. K tomuto burcování přidává Písmo i zaslíbení. Zaslíbení o tom, co nastane, když se odvážíme uposlechnout Boží volání. To zaslíbení zní: „S radostí vyjdete a budete vedeni v pokoji.“
Život je jako cesta. Má začátek i konec.
Když se narodíme, znamená to, že nás rodiče pozvali na cestu pozemskou. Ale když nás zasáhne Boží povolání, tak to znamená, že nás Hospodin pozval na cestu s Ježíšem Kristem. Je to cesta kříže, ale je naplněna pokojem. Jsme vedeni v pokoji s Bohem i s lidmi.
A jaký má tato cesta konec?
Vede k životu… Je úzká a málokdo ji nalézá. Ale na té cestě dostaneme „vody života“!…
Dotazujte se na Hospodina – je možno ho najít!
Volejte – je blízko!
Haleluja, Amen.