Had na žerdi.

Kázání, 2.postní neděle. /Mk 10,35-45; 4M 21,4-13 + 16/
Písmo svaté je plné obrazů a symbolů.
Had vyvýšený, vztyčený na žerdi, nám křesťanům připomíná odjakživa Ježíše Krista. Ježíš Kristus by také vyvýšen, také na žerdi, ale na žerdi s jedním příčným ramenem. Této tyči s ramenem se od počátku křesťanství říká kříž. Co na tom, že to vlastně nebyl kříž, ale spíše T? Vždyť nejde o to, jak tento popravčí nástroj vypadal. Jde o víc. Totiž o to, že na takovém mučícím nástroji byl Ježíš ukřižován! Byl na takový obludný lidský výmysl přibit a zemřel…
Avšak jeho vyvýšení, t.j. ukřižování, nám ukazuje cestu ze smrtelného hrožení.Právě v tom je spojení obou symbolů – kříže a hada vztyčeného na žerdi.
Když Židé zachránění z egyptského otroctví putovali směrem k zaslíbené zemi, také byli smrtelně ohroženi. Ohrožovali je hadi. Po uštknutí mnoho lidí pomřelo.
Ze SZ textu se dozvídáme, co se vlastně dělo.
Bůh zachránil svůj lid z egyptského otroctví. Jenomže na cestě do svobodné země museli potomci praotců /Abrahama, Izáka a Jákoba/ procházet i nepohodou a nouzí. Někdy měli hlad, jindy bylo málo vody. Útrapy cesty a nedostatek se jim začaly hnusit.. Zapomněli, že ještě nedávno jim šlo o život, zapomněli, že byli otroky – deptanými a ponižovanými – a že jim byly vražděny děti. – Teď jsou zachráněni. Ale ta bída a těžkosti je úplně popletly. Volali k Mojžíšovi:“Proč jste nás vyvedli z Egypta? Abyste nás na poušti umořili? Vždyť tu není chléb ani voda! Tato nuzná strava se nám už protiví!“
Možná si řekneme v duchu: To snad není možné! Že by opravdu raději zůstali v egyptském porobení? Že by opravdu jenom kvůli tomu strádání dali raději přednost surovostem a bití? Někteří z nás, kdyby se měli rozhodnout, by řekli: Raději budu svobodný a nuzný, než abych se nechal ujařmovat! Jistě ano. Ale kolik lidí kolem nás /a musíme se ptát i kolik lidí z církve/ je schopno říci to slavné: „Za komunistů bylo líp“?
Víme, že je všechno drahé a mnozí musí hodně šetřit, aby přežili. Víme, jak nepříjemné je půjčovat si a jak tíživé je mít dluhy…- Ale je lepší – mohlo by být opravdu lepší – mít víc věcí ve špajzce a přitom mít strach?  Bylo by lepší, mít dost čínských konzerv a bulharských fazolí a přitom vědět o lidech ve vězení, o pronásledování, o umírání kvůli politice – a vlastně kvůli pravdě? Ne všichni v tom mají jasno!
Avšak egyptské hrnce masa a naše plnější špajzky – to je jenom část tohoto problému. I my jako příslušníci Božího lidu jsme na cestě z otroctví vedeni někdy trasou, která se nám vůbec nezamlouvá! I nás někdy, Bůh vede tak, abychom se vyhnuli nepřátelskému území Edómu, různými oklikami – kterým nerozumíme a které jsou nepříjemné! – Ztrácíme své blízké, naše dny jsou naplněny únavou a různými nedorozuměními… Kolikrát jsme volali k Hospodinu s otázkou  „Proč?“ Kolikrát jsme klesali pod tíhou problémů a bouřili jsme se proti údělu, který nám je dán!?
Ztráty, sváry a rozchody, trápení a bolesti – čím vším musíme procházet i my věřící? To nás chce Bůh na naší cestě „umořit“?
Až tak daleko se můžeme někdy v našich myšlenkách dostat! Až tak daleko, že nás napadne: nebylo nám kdysi lépe bez Boha, v té nevědomosti, v tom starém životě? Možná bychom nebrali na všechno tolik ohledů a snad bychom se  vším i lépe porvali!
Prostě bychom občas do něčeho práskli a řekli – čert to vem!
Až tak daleko někdy nakouknem, až do míst, kde je čára mezi dobrem a zlem, mezi Boží záchranou a tím Zlým!
Ale náš oddíl nás varuje právě před tím „Vem to čert!“ Nemůžeme říci: „Lépe by mě bylo bez těch  Božích cest“, nemůžeme říci:Ať to všechno vezme čert!“ a přitom si myslet že se nic neděje. Čert si vezme to, co mu dáme – A když mu dáme vše, vezme si vše.
Lidé na poušti /vedeni Mojžíšem/ odmítli Boží vedení  a místo cesty do života padali do náruče smrti. Umírali.
Když si vyvolíme cestu bez Boha, budeme ji mít. „Kdo hřeší, hřeš ještě!“, říká Písmo v knize Zjevení. A my tomu slovu smíme rozumět tak, že je na nás, pro co se rozhodneme!
Bůh poslal na ty, kterým se zprotivilo to Jeho vedení ohnivé hady.  – Je lehké získat smrt. Kdo ji chce, má ji. Ale – je stejně lehké získat život? –   Jak se to vezme.
Izraelský lid viděl ty mrtvé  a lekl se! Přišli za Mojžíšem a řekli: „Zhřešili jsme proti Hospodinu i proti tobě. Modli se k Hospodinu, aby nás těch hadů zbavil“.
Mojžíš se tedy modlil a Bůh pomohl. Nechal udělat bronzového hada, aby se každý uštknutý podíval na hada na žerdi. Kdo tak učinil – zůstal na živu.
Není těžké získat život, když pochopíme, že si ho nedáváme sami.
„Zhřešili jsme“, přiznával lid a Bůh se smiloval.
Zhřešili jsme. – To jsou slova, která musíme vyslovit, když se dostaneme za čáru dělící dobré a zlé… Na této pomyslné čáře stojíme a za ní šlapeme snad denně. – Ale když s nadějí pohlédneme k Tomu, kdo byl pro naší záchranu vyvýšen na dřevo ve tvaru T, zůstaneme naživu.
Ten pro nás vyvýšený není had, který přemáhá jed pouštních plazů! Ten, ke komu my máme vzhlédnout, je Ježíš, ten Ježíš, který přemohl jed „toho zlého“ – ďábla…
„Otče odejmi ode mne tento kalich“, modlil se Ježíš k Bohu. I Ježíš měl strach – i On málem neunesl tíhu utrpení!…
Musí se pro vítězství tolik těžkého zakusit? Vždyť Mu mohl celý svět ležet u nohou jen za jedno krátké zasalutování silám zla, tomu „zlému“. – Ale Ježíš se už rozhodl! Nebude hledat únik: „Otče, odejmi ode mne tento kalich – ale ne má, tvá vůle se staň!“
Byla i lehčí cesta, ale nebyla od Boha. Ta Boží vedla přes utrpení.
Tak tomu bylo i s lidem na pouti z Egypta. Tu úzkou cestu neunášeli, ale Bůh se smiloval. Kdo po zasažení hadem pozvedne zrak s nadějí k Hospodinu, žije. Žije a putuje dál. – Ale ne lehčí cestou!
Izraelci pak  táhnou k Obótu, potom k Ijé-abarím a pak k úvalu Zeredu. Zde všude se utábořili. A až teď přicházejí do Béeru, kde Hospodin konečně řekl Mojžíšovi: „Shromáždi lid a já jim dám vodu.“
Vždycky je i lehčí cesta, ale jenom jedna cesta je Boží.
Díky Boží milosti máme na koho pohlédnout, když nás přepadne pokušení. A také vždy, když k Němu, k Ježíši Kristu, zvedneme zrak,  ochrání nás a my zůstaneme v životě!…
Avšak tím putování nekončí. Přichází další nouze a strádání – a pak voda, občerstvení. Ale  po vodě zase boje a zápasy…
Toto putování má cíl v zaslíbené zemi. Před námi jde vyvýšený Kristus, vedle nás pokušení. Kdo na Něj,  na Ježíše, pohlédne  – uštknut pokušením o snadné cestě  – zůstane naživu.
Ježíš Kristus překonal pokušení a po smrti přišlo vzkříšení.
V moci vzkříšení je lék i pro nás.