Pecen chleba. /Sd 7,13 – 24/
Četli jsme z knihy Soudců- oddíl z příběhů o Gedeónovi.
Gedeón znamená „lamač“. Co láme tento muž znamenitý? Baalův oltář. A možná také představy o naši moci.
Schyluje se k boji. Cizích vojáků je v Izraeli jako písku na mořském břehu. Gedeón je na průzkumné cestě k midjánskému táboru.
Bůh dal jednomu z hlídkujících vojáků prorocký sen: „Bochník chleba zničehonic rozvrátí obrovskou midjánskou armádu.“ Prorocký sen a k tomu i prorocký výklad. Jeden nepřátelský voják má sen a druhý ho vyloží: „To nemůže být nic jiného, než že Bůh dá vítězství nad námi Izraelci Gedeónovi.“
Když to všechno Gedeón vyslechne, pokloní se Hospodinu. – Pokloní se, protože ví /na rozdíl od nás/, že Bůh k nám může promlouvat skrze všechno a skrze všechny, kteří jsou kolem nás – a to i tehdy, když má někdo nepřátelské úmysly… Jak je to možné?
Je to možné jednoduše proto, že Bohu patří celý svět a On, živý Bůh, proniká vším a vstupuje, kam chce. Neexistuje oblast, kam by Hospodin nedosáhl, neexistuje člověk, kterého by Hospodin nemohl navštívit… Neexistuje nic, skrze co, či skrze koho, by k nám Hospodin nemohl pozvednout svůj hlas.
Bůh teď mluví:“Pecen chleba povalí nepřátelský stan.“
„Stan“ to je celý obrovský tábor nepřátelské armády , i se svým srdcem – soškou božstva. Ale „pecen chleba“ – co tohle může být?!
Kdo po tobě kamenem, ty po něm chlebem, říká se a znamená to, že člověk nemá oplácet zlým zlé. – Ale jak bude poraženo toto cizí vojsko, které zaplavilo zemi jako kobylky? Chlebem?
Ne, Hospodin jistě nevyzbrojí tři sta Gedeónových mužů chlebovými šípy a chlebovými náboji. Ani chlebové ba ani žádné jiné zbraně nepoužije Hospodin. Gedeón řekne svým mužům: „Vezmete si pochodně ve džbánech a polnice. Budete stát kolem tábora a až vám dám povel, rozbijete džbány a zatroubíte.“
Tři malé oddíly, každý po stovce mužů, se uprostřed noci připlížili k táboru a na Gedeónův pokyn rozbili džbány. Zazářily pochodně. Všichni najednou zatroubili a zahučeli: „Meč za Hospodina a za Gedeóna!“…
Avšak jaký je zde meč? Je jenom světlo a řinčí trouby- a do toho řev, vítězný řev Gedeónových hloučků!… Jenom světlo a oslava Božího vítězství. To je jediná zbraň, kterou Hospodin použije. Jenom to a nic jiného! To stačí na drtivou porážku desetitisícové armády. „V celém táboře nastal divý spěch, zmateně pokřikovali a dávali se na útěk.“ Midjánci v tom zmatku a děsu dokonce útočili jeden proti druhému.
Z hor rychlostí blesku sestoupí muži z dalších izraelských kmenů a pronásledují prchající nepřátele. Cizí vojsko je rozprášeno. Izraelci opět obsadili údolí Jordánu. Vrací se do míst, odkud je ještě nedávno vytlačili plenící hordy nepřátel. Boj skončil. Vítězství! Izrael je osvobozen!
Avšak, byl to vůbec boj?
Místo zbraní vytasili Gedeónovi bojovníci zářící pochodně! A když volali „meč Hospodinův a meč Gedeónův“, viděli jsme, že žádný meč nebyl. Pokud o nějakém meči můžeme vůbec mluvit, tak smíme říci, že to byl meč Ducha. To Bůh učinil, že se cizí vojáci vyděsili a vzali nohy na ramena.
Bůh Gedeónovi řekl: „Vydal jsem ti je do rukou.“ A co Bůh slíbil, to také splnil. Pán Bůh dvakrát zmenšil Gedeónovu sílu a udělal to proto, aby Izraelci nemohli říci: “Tohoto vítězství jsem dosáhl vlastní mocí.“ A tak nakonec jen tři sta trubačů bylo svědkem Božího jednání. A hlas polnic zní spíše jen jako vítězný tuš, oslavný jásot nad vítězstvím Toho, kdo jediný je schopen obhájit svůj lid proti přesile baalovců…
Gedeónův otec řekl baalovým ctitelům, když ho chtěli zabít kvůli zničenému oltáři pro Baala: „Ať Baal sám vede svůj spor, jemu přece Gedeón zbořil oltář!“
Co udělal Baal?
Zdálo se, že baalovské božstvo je už v akci, když se do Izraele nahrnuly desetitisíce násilníků. Vtrhli do země, obsadili rovinu Jizreel. Ale – Baal u toho nebyl. Jistě byl v představách Midjánců; ale to je asi tak všechno. Midjánci vyrazili pro vítězství. Možná k Baalovi i volali a přinášeli hojné oběti. Ale Baal jim nepomohl. Proč? – Protože Baal není. Může existovat baalismus jako náboženský kult, může se k Baalovi modlit množství národů – ale Baal není. Je to jen socha, je to vždy jen vymyšlené božstvo. A ctitelé takového božstva nemohou porazit Hospodina… Mohou se srocovat, mohou plánovat a brojit, ale když nakonec dojde k boji, leknou se vlastního stínu. Pecen chleba je silnější než tuny zbraní. Protože onen „pecen chleba“ – to je vůle Boží, to je Bůh sám ve svém jednání.
Z biblického hlediska to smíme říci dokonce naplno: Boží vůle je chléb, který sestupuje z nebe.
Tento chléb z nebe se lidem zjevil v podobě Ježíše Krista. On řekl: „Já jsem ten chléb z nebe pravý“… Ježíš je ztělesněním Boží vůle. V souladu s Boží vůli Ježíš žil a také šel, až naplnil celé Boží poslání, poslání – být pokrmem pro každého, kdo věří… Spojení Ježíše Krista s Boží vůli – i v boji proti přesile – bylo tak jednoznačné, že Ježíš mohl říci: „Mým pokrmem je činit vůli toho, který mne poslal.“
Z chleba shůry jíme, když věříme, že v Ježíši Kristu za námi přišel Bůh. Z toho pecnu Božího jíme také vždy, když doopravdy a vážně jdeme za Boží vůli, když na prvním místě hledáme nejprve Boží království. Boží vůli hledáme v mnohých životních volbách, ale hledáme ji také vždy, když prožíváme strach a úzkost, když i my jsme ohroženi přesilou. Tehdy opět a opět stojíme před rozhodnutím, zda se budeme spoléhat na vlastní zbraně anebo víc na Boží moc a Boží jednání.
Mohli bychom říci, že otázka, co je lepší, je už předem zodpovězená. Vždyť je dávno jasné, co je lepší – zda okusovat si nervózně vlastní prsty či jíst z onoho Božího pecnu. A přece, jak často zůstáváme ve falešném odhodlání vydržet bojovat z vlastních sil!…Boží slovo nám však říká: „Ti, kdo žijí jen z vlastních sil, nemůžou se líbit Bohu.“ / Ř 8,8/
Když tato slova apoštol Pavel psal, nechtěl nám přitížit. Pouze konstatoval, že se ocitáme mimo Boží moc, pokud si myslíme, že si vystačíme sami. Boží vůle přichází k těm, kdo očekávají Jeho pomoc, jako bochník chleba, který sytí a posiluje. Pro ty, kdo se Boží vůli protiví, je to pecen, který má takovou sílu, že rozmetá jejich stany – a vlastní zbraně se jim stávají nebezpečím.
Gedeón byl po mnohých nejistotách doveden až k tomu rozhodujícímu: spolehl na Hospodina i za okolností, které byly podle zdravého rozumu absolutně beznadějné. A Hospodin způsobil, že síla nepřátel se rozpadla v prach. – Gedeón je „lamač“, ale sílu nepřátel láme Hospodin.
Jak vedl Baal svůj spor? Nijak. Protože žádný Baal není. A jak si vedli v boji proti Bohu samotní baalisti? – Hospodin zavanul svojí mocí a baalisti utekli /jak opilí fotbálisti/.
Bůh se opět zastal svého lidu, protože Bůh svůj lid neopouští. Žádný ismus, žádná říše, žádná armáda Boží dílo nepřekazí. Poznal to Gedeón se svými trubači. A poznal to i Ježíš Kristus: ani ukřižování neznamenalo konec Boží cesty k nám. Po ukřižování přišlo vzkříšení. Proti přesile lidských zbraní stojí přesila Boží moci…
Z jakých sil chceme žít – z těch našich anebo z těch shůry?
Před touto volbou stojí nyní po vyhraném zápase i Gedeón.
Pro boj i pro mír nám nabízí Hospodin Bůh pecen chleba, který zachraňuje a dává život.
Ten pecen pro nás dnes je Ježíš Kristus. Ten Ježíš, který řekl: „ Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z tohoto chleba, živ bude navěky“. Amen