Neučiníš si obrazu, Ex 20,4-6
Když se řekne Desatero, téměř všichni věřící vědí, že hned po začátku stojí přikázání „Neučiníš si obrazu“.
Co to znamená? Říká nám to snad, že Bůh je jen jakási éterická síla, která se nesmí ničím znázornit?Znamená to, že Bůh je nezachytitelná energie, a proto s ničím na této zemi nesouvisí? Je jemný rozptýlený v mezihvězdném prostoru, něco jako ta tajemná „temná energie“?
Jistě, Bůh je Duch ,jak píše ap. Pavel. Ale je zároveň i Bůh – Stvořitel a není od svého stvoření oddělen…. Kdyby byl jen nějaký „mlh – dluh“, kosmický názor, předpoklad – jak bychom o Něm mohli vědět?… Naštěstí Bůh není teoretický výpočet. Bůh je reálný.
Na začátku stvoření to bylo horší: „Země byla nesličná a pustá a duch Boží vznášel se nad vodami“. – Jenže pak přišlo stvoření. Bůh stvořil světlo a hvězdy a rostliny a vše živé/na zemi i nad zemí i pod vodou/. Nakonec stvořil i člověka. A čteme, že Bůh stvořil člověka „k obrazu svému“….
Co to,co to? – Bůh nám zakazuje dělat si obrazy a přitom On si sám může tvořit podoby, kdy chce a jak chce?.. – A proč právě člověka udělal ke svému obrazu?
Jenže ono je to všechno trochu jinak. Bůh si nedělá svůj obraz. To, že člověka učinil ke svému obrazu, znamená pouze to, že člověk je stvořen tak, aby mu Bůh nebyl vzdálen /nepřekonatelně vzdálen/, ale naopak, aby člověk o Bohu směl vědět. Aby směl vědět, že Bůh je jeho stvořitel, „učinitel“, a že Bůh s ním počítá – od narození až po smrt. – A že Bůh je mu blízký!… Proto se Hospodin zjevuje v této pozemské skutečnosti: jednou jako sloup ohnivý /v noci/ či jako sloup oblakový /ve dne/, jindy jako posel. – Anebo přichází jako poselství, slovo…
Kukačka vyklopí vajíčko do cizího hnízda a víc se o ně nestará! O Bohu platí opak. To, co On stvořil, čemu dal podobu, to má ve své péči, v tom všem je a skrze to vše se zjevuje a nechává se poznat…. – A přesto ON není věc! A do žádné věci nemůže být polapen a zachycen proti své vůli.
A o to právě jde. – Zákaz udělat si obraz /podobu/, tj. sochu, sošku či rytinu nám má říci:
Nepropadni tomu šílenství, jaké vidíš u jiných národů, totiž že by sis myslel, že věc mluví! A že by sis vymyslel, že Hospodina ulovíš, spoutáš, a dáš mu svoje pravidla – tj. zařídíš, kdy má Bůh promluvit a co má říci…- Ne. Boha nevymyslíš. A ani si ho nepodřídíš. A ani k ničemu nepřiměješ. Můžeš tancovat, řezat se, modlit se, křičet nebo obětovat své děti v ohni – Boha k ničemu nepřinutíš! ON je jiný. On je někdo jiný… Proto ho nepostihne žádná rytina či socha. Ba ani žádný obraz. /Při vší úctě k velkým světovým malířům můžeme vždy jen říci, že se ve svých dílech snažili vzdát hold Bohu /Bohu, kterému věřili/, ale Bůh v tom díle není. Není, protože nemůže být!…
A to platí i o jiných našich pokusech zobrazit, připodobnit Boha….Řekneme: Bůh je láska – a vyrobíme velké srdce a pověsíme ho nad Hrad /nebo v Bruselu/. Co se stane? Nic. Bůh je láska, to je pravda, ale Bůh v tom srdci není….Řekneme: Bůh je silný. A vyrobíme býka – třeba zlatého. Co se stane? Nic. Bůh je silný ,to je pravda, ale přece v tom býku nebydlí – a proto nemůže lid boží říci k tomu teleti: To je tvůj Bůh, Izraeli, který tě vyvedl z Egypta…. – Nemůže, protože ON není ani býk ani had na žerdi ani slunce či měsíc… Je všude, vším proniká, ale není ničím omezen, ohraničen!
A tady se dostáváme k hlavnímu smyslu 2. přikázání. – Lid boží /tj.ti, kdo Boha ctí/, se nemají nechat ošálit podle vzoru jiných kultů a nemají si myslet ani na chvíli, že Hospodina, Pána nebes i země, je možno si podržet pro sebe. Že je možné Boha obmyslit jistými schopnostmi /když se nám to hodí, když ho potřebujeme, když něco chceme/ a ON bude fungovat!
Jeden příklad za všechny – a to z 1.Samuelovy.
– 2 –
Izrael znamená v překladu „zápasí Bůh“. To jméno dostal praotec Jákob. ..Když se Izraelci usadili v zaslíbené zemi, byla svatyně v Šílu, na území kmene Efraim. Kněžími byli Élí a /když zestárl/ jeho synové Chofní a Pinchas. Kvůli jejich násilnostem a nemorálnímu jednání při službě v chrámu padl na Izrael Boží hněv. Čteme, že „hřích těch mládenců byl před Hospodinem nesmírně veliký“/1Sam 2,17/.
V těchto dnech se Izrael dostal do války proti Pelištejcům. Došlo k bitvě. Izraelci prohráli. Pelištejci pobili v poli 4.000 mužů.
Proč? „Proč nás Hospodin dnes porazil před Pelištejci?“, ptali se izraelští starší. – A ptali se správně. Ne „proč nás Pelištejci“, ale „proč nás Hospodin porazil?“ –Viděli a chápali, že je Boží ruka proti nim! – Ale závěr, který z toho vyvodili, byl špatný. Řekli: Vezmeme ze Šíla schránu Hospodinovy smlouvy, ať nás zachrání ze spárů našich nepřátel!….Schránu smlouvy Hospodina zástupů přenesli do tábora. Nastalo pozdvižení. Pelištejci byli zděšeni – To mají bojovat proti Bohu, který seslal na Egypťany ty převeliké rány?!…- Naproti tomu Izraelci spustili válečný ryk, ryk tak mohutný, až země duněla. Je s nimi Bůh silný, Bůh mocný v boji! Vítězství je naše! – Omyl… Vítězství bylo Pelištejců. Z Izraele zahynulo 30.000 mužů…Hospodinova truhla smlouvy byla v poli s nimi, ale ne Hospodin! Zemřelo 30.000 Izraelců a také Chofní a Pinchas. Boží schrána skončila v rukou nepřátel.
Co z toho všeho plyne?
Po první porážce se ptali: „Proč nás Bůh porazil? – To bylo správné; ale to bylo asi tak všechno. Litovali se, ale nehodlali se ptát, proč plane Boží hněv!? – Raději zkusili magii. Použili to nejsvětější, co měli. Schránu smlouvy s deskami Zákona a s cheruby, nad kterými trůní Hospodin. Tato schrána smlouvy bývala ve stanu setkávání, u ní rozmlouval s živým Bohem Mojžíš. Vytáhli ten nejvyšší možný trumf!… Jenže takto to nejde! Mít hřích a přitom se schovat za symbol Boží přítomnosti, to je ubohá lež! Ze svaté věci se stává modla. Zde nešlo o sošku bála – ale o svatou nedotknutelnou věc Boží. O místo Boží přítomnosti…Avšak když to lidé chtěli použít jako zbraň, Bůh v tom nebyl! … Modlou se může stát /jak vidíme/ i truhla smlouvy. Stejně jako se stal modlou had na žerdi, který zachraňoval lid na poušti před smrtelným hadím uštknutím… /Bible poznamenává, že tohoto bronzového hada musel Ezechiel rozsekat na kusy, protože sváděl lid – chodil se mu klanět. Sr. 2Kr 18,4./
A modlou se může stát i kříž a dokonce i samotný Ježíš Kristus.
Může se vám zdát, že přeháním… Jaké máme dnes přikázání? Druhé. Neučiníš si obrazu… My to máme zapovězeno. Jenom Bůh smí! A Bůh to také učinil!
Zjevil se ve svém Synu Ježíši Kristu. „Kdo vidí mne, vidí Otce.“, řekl Ježíš. – Ježíš je pravá podoba, pod kterou vidíme nebeského Otce. – Ale pozor, zde nemyslíme na rysy tváře… Zde neplatí ono „jakoby mu z oka vypad“…U nebeského Otce a Syna Pána Ježíše Krista jde o pravý obraz vůle Boží…
Ježíš Kristus uvádí na pravou míru to, co lidé špatnými výklady zastřeli nebo přímo zdeformovali. Říká:
– Slyšeli jste, že bylo řečeno otcům – nezabiješ – já však vám pravím, že každý, kdo se hněvá…
– Slyšeli jste, že bylo řečeno – nezcizoložíš, já však vám pravím, že každý, kdo s žádostí pohlédne….
– Slyšeli jste, že bylo řečeno – milovati budeš bližního svého a nenávidět nepřítele svého… – já však vám pravím, milujte své nepřátele…
Ježíš opravuje myšlení zbožných a ukazuje na pravou podobu Boží vůle. V Ježíši tak vidíme pravý obraz Boží….
A co děláme my 2.000 let po vypuknutí této pra-reformace?
Místo toho, abychom hledali, co má Bůh proti nám, si klidně malujeme takovýto obrázek:
Kristus nepřišel svět odsoudit, ale zachránit… – tak to máme dobrý!
– A to s tím hněvem u „nezabiješ“… – ale jak se nehněvat? Copak se to s tím /nebo s tamtím/ dá vydržet?…
– A s tím cizoložstvím, „každý, kdo pohlédne na ženu s žádostí“… – Bůh ví, že jsme jen slabí lidé!…
– A to „milovat budeš nepřítele svého“… – je to pěkná vize. Ale Bůh ví, že to není tak jednoduchý…že to ani nejde!…
A tak chodíme v neděli do kostelů a schováváme se za citáty, které se nám hodí. A rádi slyšíme – „milostí spaseni jste“ a „ „spasení není z vás“ – „je zdarma“… A ani nás nenapadne se ptát, proč jsme zase prohráli…-Jen víme, že máme právo! Bůh slíbil, ať plní!…
Vytváříme si obraz nenáročného Boha. Činíme si modlu, za kterou se schováváme v bitevním poli… Ale ona nemluví a nebojuje, neboť v ní Bůh není! – Nezbývá, než počítat ztráty…
„Mýlíte se, neznáte Písma ani moc Boží“.
Bůh ti nedá nic zadarmo!
Dá ti všechno, když mu dáš ty, co překáží. – Svoje falešné obrazy, velké jak alegorické vozy, kterým se klaníš pryč od Boha… Amen.