Nezabiješ /Ex 20,13/
Nezabiješ… Řekli bychom – takové jednoduché přikázání… Proč bych měl zabíjet? Život jsem nikomu nedal a také nikomu nebudu brát!…
To si dnes řekne snad každý věřící! Věřící jako křesťan… Ale vnímali to takto i věřící Starého zákona? Vždyť Desatero bylo dáno Božímu lidu hned na začátku jeho existence! Chápali to tito pastevci, tito starověcí kočovníci?… A co vlastně se myslí slovem nezabiješ: jde jen o zabití člověka anebo i o zabíjení jiných tvorů?
Když byl povolán Mojžíš, aby zachránil Izraelce z egyptského otroctví, tak první věc, kterou udělal, bylo, že zabil nějakého Egypťana!… A co čteme hned o počátcích lidstva? – Kain zabil Ábela…Zdá se, že násilí a vraždy to je jakýsi průvodní jev lidské existence…A denní zprávy televize to jen potvrzují!…- A historie vyspělých národů to je také jen samé krveprolití!… Tak jak do toho všeho patří Desatero a VI. příkázání?
U Mojžíše by být ono zabití Egypťana jakýmsi znamením: ve sporu Boží lid kontra faraón bude Egypt poražen!…
A co Ábel a Kain? – To je zvláštní sdělení…
Adam a Eva jsou vyhnáni z ráje. Jejich synové – Ábel a Kain – se perou o Boží požehnání. Ábel přináší Hospodinu zápalnou oběť – a Hospodin ji přijímá… Kain učiní totéž. Avšak jeho oběť Pán Bůh odmítá!…A Kain žárlí na bratra, nevraží – a pak vraždí!…