OLOVNICE /Amos 7,7-9/.
/Zastavení, Česko-německá Pouť smíření 2010/
Prorok Ámos je poslán. A je mu také dáno vidění.
„Co vidíš, Ámosi?“ A on odpověděl: “Olovnici.“ – Bůh říká: “Spustím olovnici doprostřed svého izraelského lidu.“
Olovnice určuje kolmici. Kolmici přesnou, neúchylnou. Co je kolmé, to slouží jako vzor. A vše, co od tohoto vzoru odbočuje, je nepřesné – a je také na první pohled vidět. Řemeslníci na stavbách kontrolují pravé úhly a říkají: „Skoukni to!“ Mistr, ale i helfer , všichni hned vidí, co se pokřivilo, co ulítlo, co se musí odstranit, opravit.
Bůh také vidí, co se zpronevěřilo v Jeho lidu. A když Bůh spustí olovnici, také všichni hned budou vidět, co je špatné v Izraeli, co vypadává z Božích řádů…I král i kněží cizích bohů i celý lid – všichni budou vidět, co padá pryč od Boha, co letí do záhuby!
Tak jako zednický učeň jedním svým okem zdálky vidí, co není v linii, tak každý obyvatel Božího lidu „zmerčí“, co je ten hřích, proti kterému Bůh plane!
Olovnice už je v Boží ruce. Trest přichází. – Za co? Co je tím největším vybočením?
Izrael si vybudoval jiné svatyně pro jiné bohy! Opustil Hospodina, zapomněl Desatero, vzývá zvůli, násilí.
Boží hněv dosáhl vrcholu. Proto Bůh ohlašuje: „Izákovy výsosti budou zpustošeny, Izraelovy svatyně zpustnou. Proti domu Jeroboámovu se postavím mečem!“
Bůh volá. Ale my lidé často nechceme slyšet….Tehdy říkali: „Což jsme vlastní silou nezískali pro sebe moc?“ Hospodin na to může jenom říci: „Radujete se, ale nemáte z čeho. Z práva jste učinili jed, ze spravedlnosti pelyněk“. – Olovnice je spuštěna. Všichni vidí. A bůh se rozhoduje: „Postavím proti vám pronárod, který vás bude drtit!“…
Všichni věděli. 8 století před Kristem i nedávno – za Hitlera… A nakonec i všichni viděli ten pronárod, který drtil…
A všichni – ti, co svádějí, i ti, co se nechávají svést, až dodnes mají vidět, kde Boží stvoření a Boží lid vypadává z věčných řádů.
Olovnice je daná.